Německo se ještě zcela nevzpamatovalo z překvapivé rezignace Horsta Köhlera na úřad spolkového prezidenta a už se horečně jedná o jeho nástupci. Je přitom možné, že v čele Německa budou dvě ženy. Velké šance na uvolněné prezidentské křeslo v berlínském zámku Bellevue má totiž ministryně Ursula von der Leyen (CDU).
Kotel spekulací o osobě nového německého prezidenta v metropoli na Sprévě mocně bublá a není vyloučeno ani velké překvapení, ale v těchto chvílích se hovoří v zásadě o čtyřech nejperspektivnějších kandidátech.
Jsou jimi ministryně práce Ursula von der Leyen (CDU), ministr financí Wolfgang Schäuble (CDU), předseda Spolkového sněmu (Bundestag) Norbert Lammert (CDU) a dolnosaský premiér Christian Wulff (CDU). Že jde výlučně o členy Křesťanskodemokratické unie, CDU, má prostý důvod.
ČTĚTE TAKÉ: Prezident se vyjádřil upřímněji o válce. A skončil
Německý prezident odchází. Kvůli Afghánistánu
Ve Spolkovém shromáždění, které nového prezidenta zvolí, budou mít jasnou převahu zástupci vládní koalice CDU/CSU-FDP, a tak si unionisté můžou diktovat. Svého kandidáta chtějí sice navrhnout i sociální demokraté (SPD), ale jde jen o formální krok, signál, shodují se němečtí komentátoři.
Socialisté budou mít sotva možnost svého favorita prosadit, a to ani tehdy, kdyby se pro něj nadchli rovněž opoziční Zelení.
Napříč vládní koalicí by zatím největší shoda vládla na jménech Ursula von der Leyen a Wolfgang Schäuble. Druze jmenovaný je od pokusu o atentát roku 1990 upoután na invalidní vozík.
Kancléřka Angela Merkelová, která kdysi do prezidentského úřadu dosadila odstoupivšího Köhlera, se ale v dosavadních jednáních více zasazuje za jednapadesátiletou Ursulu von der Leyen, tvrdí zdroje z kancléřčina okruhu.
Merkelovou prý po nepolitikovi Köhlerovi přešla prozatím chuť na hledání prezidentských kandidátů mimo politiku. Příští hlava státu musí být podle ní kovaným politikem, který rozumí svému a ovládá ho, je loajální a spolehlivý. Jestli je to muž, nebo žena, z východu či ze západu, katolík anebo evangelík..., takové věci nyní nehrají roli. Platí motto prvního spolkového kancléře Adenauera: "Žádné experimenty, prosím!"
Von der Leyen není v politice dlouho. Lékařku a matku sedmi dětí z dobrého domu objevil dolnosaský premiér Christian Wulf a roku 2003 ji pověřil vedením zemského resortu sociálních věcí. Už o dva roky později ji ale z Hannoveru povolala do Berlína kancléřka Merkelová a udělala z ní ministryni pro rodinu ve spolkové vládě.
Von der Leyen si udělala jméno jako modernizátorka, zavedla rodičovské přídavky včetně dvou měsíců "mateřské" pro otce, podporovala vznik jeslí a školek a nebála se přitom ani konfliktů se svými konzervativními kolegy. Pro svou srdečnost a otevřenost je oblíbená jak u občanů, tak má nemálo příznivců i u opozičních socialistů.
Mnoho nepřátel si naopak udělala v internetové komunitě, když chtěla proti dětské pornografii bojovat blokováním webu. Okamžitě vznikla obava, že je to počátek cenzury světové sítě v Německu. Na blozích, Facebooku a Twitteru to nyní vře zlostí vůči "Zensursule", jak se jí začalo přezdívat.
Například na blogu Netzpolitik.org se to jen hemží zlobnými komentáři typu: "To mi nejde na rozum. Intrikánka, demagogická lhářka jako spolková prezidentka?" "Hrůzný žert." "Vystěhuju se na Guantánamo..."
I když je to méně pravděpodobné, není vyloučeno, že Merkelová a spol. vyčarují náhle z klobouku zcela nečekaného kandidáta. V Berlíně se nicméně předpokládá, že jeho jméno bude známé už o nastávajícím víkendu. Volba prezidenta Spolkovým shromážděním je plánována na 30. června.
Podle informací ze čtvrtečního poledne se prý ale proti favoritce Merkelové zvedl velký odpor v řadách CDU, takže kancléřce se ji nepodaří prosadit.
Foto: ČTK/AP, Wikipedia a Profimedia.cz
