Uprchlická krize
(Staro)nový cíl migrantů? Iniciativní Španělsko

Zatímco ještě před čtyřmi lety tamní policie po běžencích střílela gumovými projektily a rozháněla je slzným plynem, dnes se Španělsko iniciativně ujímá uprchlíků, které začala sveřepě odmítat Itálie. Z evropských zemí jich letos přijalo nejvíce.

Také se zavázalo beze zbytku dodržet kvóty na jejich přerozdělování. Šestého února 2014 ve tři čtvrtě na šest ráno se skupina subsaharských Afričanů pokusila přeplavat do španělské exklávy Ceuta ležící v Maroku. Uprchlíci se na pláži El Tarajal snažili obeplout molo s vysokým plotem, když na ně zahájili palbu gumovými projektily španělští policisté. Podle očitého svědka, který incident natočil na kameru, strážci zákona na plavající migranty křičeli: "Do toho, tak pojďte, vy hajzlové!" Patnáct migrantů se následkem střelby ve vlnách utopilo. Tyto záběry odvysílala španělská televize rok před vypuknutím migrační krize v Evropě.

Migranty zachraňuje i basketbalista

Dnes je to něco nepředstavitelného. Nová vláda Pedra Sáncheze se snaží, seč může, ukázat zcela nový přístup k migrační otázce. Na důkaz toho se rozhodla například ze svých afrických exkláv v Ceutě a Melille stáhnout z plotů ostré břity, které tam instaloval kabinet vedený jiným socialistou Josém Luisem Rodríguezem Zapaterem v roce 2005. Těm, kdo se rozhodne plot zdolat, ostnaté dráty v pokusu o přelezení stejně nezabrání a běžencům zbytečně způsobují vážná zranění, zdůvodnila to nová vláda.

Pokud jde o migraci, ze Španělska se stal s jejím příchodem rázem vzorný premiant EU. V televizi dnes místo policistů střílejících na uprchlíky spatříte slavného španělského basketbalistu Marca Gasola pomáhajícího zachránit běžence, kteří ztroskotali u libyjských břehů. "Frustrace, vztek a bezmoc. Je k neuvěření, že je tolik lidí na moři ponecháno napospas smrti. Smekám klobouk před těmi, které teď považuji za svůj tým," prohlásila hvězda americké basketbalové ligy NBA. "Pochopil jsem, že se musí zapojit každý z nás," zdůraznil jeden z lídrů španělského národního týmu v prohlášení jako vystřiženém z kampaně vlády Pedra Sáncheze, jež ostře kritizuje Itálii za to, že uzavřela přístavy pro lodě nevládních organizací s imigranty na palubě.

Itálii uvidíte leda na pohlednici

Jakmile ze Španělska zazní jakákoli kritika tohoto opatření, italský ministr vnitra Matteo Salvini neváhá nasupeně znovu vytáhnout na světlo čtyři roky starý incident v Ceutě. "Španělsko bránilo své hranice pomocí střelných zbraní. Něco takového bych si já nikdy nedovolil," zdůrazňuje.

Začátkem června si ovšem italská vláda poprvé dovolila odmítnout loď francouzské nevládní organizace Aquarius s více než šesti stovkami uprchlíků na palubě. Když plavidlo neuspělo s žádostí o přijetí ani na Maltě, pomohlo svízelnou situaci vyřešit právě Španělsko, jež se nakonec o běžence postaralo.

Italský ministr vnitra to tehdy vnímal jako své velké vítězství a neodpustil si pichlavé poznámky na adresu španělské vlády. "Děkujeme! Neurazíme se, pokud přijmete i dalších šestašedesát tisíc imigrantů," prohlásil politik, jehož radikálně odmítavý postoj k přistěhovalcům sdílí podle výzkumu společnosti Ipsos přes 70 procent jeho krajanů.
Matteo Salvini proto nevládním organizacím doporučil, aby už žádné lodě na moře neposílaly, a šetřily tak čas a peníze. "Italské přístavy uvidí leda na pohlednici," vzkázal jim.

Časy se mění

Aquarius neboli Vodnář se stal symbolem nových časů, jež zavládly na jihu Evropy. "Je to poprvé, co z Libye vyplula nějaká loď směrem do Itálie a skončila v jiné zemi. Je to znamení, že časy se mění. Už nejsme rohožka Evropy," radoval se Salvini. Jeho postoj kritizovalo nejen Španělsko, ale i Francie. Prezident Emmanuel Macron ho označil za cynický a nezodpovědný. Doslova prý řekl, že je mu ze Salviniho chování "na zvracení". Italský ministr vnitra Macronovi vmetl, že je arogantní a že si jeho země hraje na solidaritu, přestože sama u sebe imigranty nechce. S chutí pak připomněl, že Francie byla jednou z prvních zemí, která uzavřela hranice s Itálií v roce 2015 během humanitární krize způsobené válkou v Sýrii, a že od té doby v italském příhraničním městečku Ventimiglia stále žijí stovky běženců.

S nedávným příchodem vlády tvořené xenofobní Ligou a populistickým Hnutím pěti hvězd se Itálie definitivně postavila do čela kverulantů proti evropské imigrační politice. Tvrdé jádro vedené Salvinim se může opřít především o rakouského kancléře Sebastiana Kurze a maďarského premiéra Viktora Orbána. Naopak francouzský prezident a německá kancléřka Angela Merkelová se teď mohou spolehnout na nového spojence - Španělsko.

Spasitelé s pověstí lemplů

Do čela záchrany imigrantů ze středomořských vln se postavili ti praví, posmívají se jízlivě skeptici, kteří připomínají pořádnou ostudu, již si nedávno uřízly španělské námořní síly. Nechaly si postavit ponorku, která byla, jak se ukázalo, nejprve moc těžká, takže hrozilo, že se po potopení už nevynoří. A poté, co ji místní inženýři prodloužili, aby mohla plout, se jim zase nevešla do přístavu.

Příval uprchlíků mířících do Evropy ovšem už zdaleka není tak kritický jako dříve. Počet nelegálních přechodů vnější hranice Evropské unie se v první polovině letošního roku meziročně snížil více než o polovinu. Evropská pobřežní a pohraniční stráž (Frontex) jich letos zaznamenala zhruba šedesát tisíc. Jedním z důvodů je i to, že Libye od minulého roku s podporou Itálie zachycuje více migrantů ve svých národních vodách a vrací je na africkou pevninu.

V červnu se každopádně poprvé stala nejvýznamnější migrační trasou do Evropy západní část Středozemního moře. Podle údajů poskytnutých Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) během letošního roku dorazilo ke španělským břehům přes osmnáct tisíc běženců, zatímco do Itálie o nějakých tři sta méně. "Zeptáte-li se mě, co mě nyní znepokojuje nejvíce, odpovím: Španělsko," komentoval to ředitel Frontexu Fabrice Leggeri.

My kvóty splníme

Španělská vláda sice označuje italský odmítavý postoj k uprchlíkům za ostudný, zároveň však uznává, že hlavní podíl na něm má celkové katastrofální selhání migrační politiky Evropské unie.

Svůj díl viny na tom podle ní nese i předchozí španělský konzervativní kabinet Mariana Rajoye, který tak jako mnoho jiných zemí nedodržoval uprchlické kvóty. Za vlády lidovců Španělé přijali pouze čtrnáct procent z celkového počtu dvaceti tisíc běženců z Itálie a Řecka, jichž se měli podle unijní dohody ujmout. "Itálie se kvůli tomu dostává pod brutální tlak," přiznává španělská socialistická europoslankyně Iratxe Garcíová.

Sánchezova vláda se zavázala nyní kvóty schválené v roce 2015 splnit beze zbytku, jak ji k tomu ostatně nedávno vyzval i španělský Nejvyšší soud. Podle deníku La Vanguardia jde o první podobný soudní verdikt v Evropě.

"Sliby se mají plnit a naše vláda už od samého začátku ukázala empatii a vstřícnost s ohledem na dramatickou situaci, již zažívají tisíce lidí ve Středomoří," uvedl Sánchez.

Španělsko v záři reflektorů

Sánchez na druhou stranu neopomněl zdůraznit, že to neznamená, že by Španělsko otevřelo imigrantům dveře dokořán. "Nemůžeme úplně otevřít hranice, to prostě nejde," řekl.

Jeho vláda nicméně vyslala do Bruselu jasný vzkaz, že se vrací do centra evropského dění a hodlá se zhostit aktivní role při budování "silnější a solidárnější Evropy". Socialisté hlásí, že po sedmileté Rajoyově vládě, která plnila pouze fiskální a rozpočtová nařízení EU, je nový kabinet odhodlaný pomáhat Evropě ve všech oblastech.

"Se Sánchezem budeme hrát v Evropě znovu jednu z hlavních rolí," uvedla sebevědomě španělská europoslankyně Elena Valencianová. Otázka je, jak dlouho to její zemi vydrží. Socialisté se ujali vlády poté, co předchozí kabinet lidovce Mariana Rajoye neprošel hlasováním o důvěře v parlamentu kvůli rozsáhlému korupčnímu skandálu. Menšinový Sánchezův kabinet slíbil uspořádat předčasné volby, jejichž termín zatím nebyl stanoven. Lidovci se ze skandálu oklepali a po zvolení nového lídra Pabla Casada mohou opět pomýšlet na nejvyšší mety. Za socialisty zaostávají jen nepatrně, obě strany mají nyní v předvolebních průzkumech kolem pětadvaceti procent.