Tábor pro běžence
Vysněné Švédsko nás žene do stanů! Migranti jsou zklamaní

Švédsko tento týden po několika odkladech otevřelo svůj první stanový tábor pro migranty. V táboře, který má nyní kapacitu 200 lidí a v budoucnu v něm bude moci nocovat téměř 400 lidí, přespává od čtvrtka 12 žadatelů o azyl. Stěžují si, že jsou odříznuti od světa, píše deník The Local.

Plány na výstavbu tábora vznikly v polovině října, když Švédsko, které je druhou nejvyhledávanější zemí v Evropě ze strany migrantů, přestalo uprchlickou krizi zvládat. Zahájení provozu však zdržela byrokracie i pokles počtu běženců.

Příliv uprchlíků do Švédska se snížil, když země zpřísnila pohraniční kontroly a vláda oznámila, že omezí počet vydávaných povolení k pobytu. Přispělo také zhoršení počasí, dohoda o řešení migrační krize mezi EU a Tureckem a přísnější pohraniční kontroly na Balkáně.

Zatímco v říjnu se ve Švédsku týdně registrovalo kolem 10 tisíc lidí, během prvních sedmi prosincových dnů požádalo o azyl v této severské zemi jen 4721 osob, sdělil migrační úřad.

Stanový tábor nemá sloužit rodinám s dětmi či nezletilým, kteří přišli do Švédska bez doprovodu dospělých. Nyní zde přespává 12 mužů ze Sýrie, Iráku a Afghánistánu.

Tábor se nachází na louce nedaleko vojenského cvičiště Revingehed u jihošvédského města Lund. Stany jsou vytápěné a jejich obyvatelé dostali také teplé peřiny a polštáře. Pro uprchlíky jsou zde zajištěny snídaně, obědy a večeře i personál, který příchozím poskytuje potřebné informace.

Běženci si na podmínky v táboře nestěžují, ale vadí jim, že jsou v izolované lokalitě bez kontaktu s okolím, píše deník The Daily Telegraph.

"Máme velkou smůlu," říká 38letý bývalý učitel z irácké metropole Bagdádu, když upíjí čaj a poslouchá, jak venku bubnuje déšť. "Snili jsme o Švédsku, protože to je humanitární země, kde lidé všem pomáhají. Nemysleli jsme si, že když se dostaneme do Švédska, budeme žít v takovémto táboře," dodává.

Iráčan zatím dohání spánkový dluh po cestě, během níž spal jen ve vlaku a v automobilech. "Za osm dní jsme projeli deset zemí. Bylo to rychlé," vzpomíná. Vlast podle svých slov opustil poté, co místní milice zabily jeho otce a jeho nutily, aby se k nim přidal.

Do nejbližší vesnice to mají muži z tábora pět kilometrů. Nemají si kde vyměnit peníze a vzhledem k deštivému, chladnému počasí a ostrému větru odmítá Iráčan i nabídku cesty do mešity na páteční modlitby, píše The Daily Telegraph. Jediným důvodem, proč opustit stan, je tak pro obyvatele tábora chuť si zakouřit.

"Je tu teplo, je to dobré místo k přespání a lidé jsou tady velmi milí. Ale počasí je špatné a všude je daleko. Musíme mít možnost dojít si na nákup. Musíme být v kontaktu s lidmi," prohlašuje irácký uprchlík.