Na válečné linii na Donbase bojují i divadelníci a zpěváci. Většina v podobě uměleckých výsadků, ale někteří i se samopalem v ruce. Časopisu TÝDEN o tom vypráví nový ukrajinský ministr kultury a populární filmový a divadelní herec Jevhen Nyščuk.
Římský filozof Cicero měl říci: "Inter arma silent Musae." Za války múzy mlčí. Je to pravda?
Ta fráze zazní prakticky při každém setkání s vojáky nebo s lidmi žijícími při frontové linii. Všichni ji ale citujeme v záporu, protože múzy nemlčí, naopak slouží jako silná zbraň ve službách dobra.
Jak?
Na počátku bojů dostávali povolávací rozkazy i skvělí herci a hudebníci, mezi nimi kupodivu hodně houslistů, kteří by si přitom měli obzvlášť chránit ruce a prsty. Byl jsem krátce ministrem kultury už v roce 2014, když boje na Donbase vypukly, a tehdy se na mě obrátilo mnoho umělců, abych armádě vysvětlil, že by bylo lepší, kdyby jezdili do války místo se samopaly jen se svým nadáním. Postupně se tak podařilo založit "umělecké výsadky", v nichž se kulturní elita přímo na frontě a bez nároků na honoráře snaží přivést vojáky alespoň na chvíli na jiné myšlenky. Je ale pravda, že někteří herci nechtějí jen hrát, opravdu i bojují.
Každá válka je frustrující, dokážou se pak bojující herci vrátit k divadlu a hrát bezstarostné komedie?
Zrovna herci jsou psychicky odolnější než mnozí jiní vojáci. Jejich povolání vyžaduje impulsivnost, citlivost, musejí se umět vžít do krajního zoufalství i do velké radosti. Dokonce se mi podařilo herce z první linie na tři dny uvolnit z bojů a zapojit je v Kyjevě do speciálního projektu. Říkal jsem jim: "Jste vynikající umělci, ale teď se denně setkáváte s nebezpečím, strachem, smrtí, zradou i s každodenním hnusem, který válka přináší. Promluvte o tom na jevišti."
Bojují umělci i v řadách separatistů?
Samozřejmě, že se tak děje. Navíc mezi známými herci, kteří zůstali na okupované části Donbasu, najdeme i nadšené propagátory tamního režimu, což je třeba příklad ředitele divadla v Luhansku a známého herce Michajla Holubovyče, jenž účinkoval v mnoha ukrajinských filmech a národ ho miloval. Nevím, co je za tím, jestli peníze, nebo strach, ale teď opěvuje novou správu Donbasu a takzvané Novorusko.
Co když vůdcům separatistů upřímně uvěřil?
Herec takového formátu by měl vidět trochu dopředu. I když mu teď možná dobře platí, musí si přece uvědomovat, že oslavuje jakousi Luhanskou lidovou republiku, kterou neuznává nikdo na světě. A ta že nebude existovat věčně.
Ubližuje ukrajinské demokracii stesk po Sovětském svazu?
Stopa systému, který jsme zdědili ze sovětských časů, je obrovská. Zůstala v mnoha lidech, pro něž Sovětský svaz zatím neskončil. A do toho všeho umírají lidé a stále více se potkáváme s veterány, kteří viděli smrt. A nevědí, co mají dál dělat se životem, často mají narušenou psychiku, trpí posttraumatickými šoky. Teď v kyjevském Národním akademickém divadle Ivana Franka připravujeme inscenaci Tři kamarádi podle slavného válečného románu Ericha Remarqua, což je pro nás najednou překvapivě aktuální dílo. A skutečná válka nekončí.
* Jak prožil ministr Jevhen Nyščuk revoluční dny na kyjevském Majdanu?
* Jak jsou dnes na Ukrajině placeni filmoví a divadelní herci?
* Co si ministr myslí o současné ruské politice?
* Jak hodnotí svého českého kolegu Daniela Hermana? Cení si, že Herman tvrdě odsuzuje Putinovu invazi na východ Ukrajiny?
ODPOVĚDI NEJEN NA TYTO OTÁZKY NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 16. KVĚTNA 2016.
