Mít hodně práce ještě není workoholismus. Pokud ale člověk pracuje stále a vytváří si další a další práci, měl by se mít na pozoru on i jeho okolí. Jednak proto, že právě od druhých musí většinou přijít pomoc, ale také proto, že pro některé lidi může být přílišný pracovní zápřah nakažlivý.
"To, že se někdo věnuje práci a tráví tam hodně času může být způsobené tím, že se záměrně, možná i podvědomě, raději zaměstná prací, aby neměl čas myslet na něco jiného, nemusí řešit problémy, které má," říká ředitelka technologické společnosti Creative Dock Gabriela Teissing.
Práce nesmí ohrožovat vztahy ani zdraví
Nemusí přitom nutně jít o diagnózu workoholik, jen jsou období, kdy prací nahrazujeme něco jiného nebo jejím prostřednictvím od něčeho utíkáme. Problém je, když to trvá moc dlouho a nejsme schopni to zastavit, vrátit se k běžnému životu. "Pak to vede k větším problémům, narušeným vztahům, izolaci, psychosomatickým projevům a tak dále," upozorňuje Teissing.
Přidává i vlastní zkušenosti: "Jednou jsem zažila, že mého šéfa odvezla sanitka, měl kolaps, pracoval několik dní a nocí po sobě a byl úplně vyčerpaný a dehydratovaný. Také jsem zažila, že je možné si postavit sebehodnotu jen na výkonu v práci. To znamená, že pokud neuspěji v práci, nejsem nic, nejsem nikdo."
Pomoc není jednoduchá, protože je typické, že je těžké si to přiznat. Workoholik nebo ten, kdo pracuje až moc, obvykle dlouho neuznávají, že mají nějaký problém. "Často musí přijít velká změna, šok, ztráta vztahu nebo dokonce samotného zaměstnání, aby se nad situací zamysleli a řekli si o pomoc. Pak je na nás ostatních, abychom mu na této cestě pomáhali a podporovali ho," popisuje Gabriela Teissing.
Workoholik pracuje, i když nemusí
Jak poznat, kdy člověk "jen" hodně pracuje a kdy už se jedná o workoholismus? Je to vlastně jednoduché. "Workoholik má nutkavou potřebu pracovat, aniž by ho k tomu nutilo okolí. Pracuje, i když nemá nic na práci, vytvoří si ji," vysvětluje Gabriela Teissing.
"Workoholici jsou lidé, kteří žijí v podstatě výhradně svou prací, v práci tráví naprostou většinu času a práci podřizují svůj život. S workoholiky je poměrně těžké soužití. Zejména partnerské vztahy tímto životním stylem velmi trpí," popisuje také psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek. "Workoholici bývají dost necitlivý ke svým potřebám. Neumějí odpočívat, žijí pod stresem, velmi špatně prožívají komplikace nebo neúspěchy v práci, protože to je prostě celý jejich život. Dá se říct, že workoholismus je závislost. Pokud lidé s touto závislostí nemohou pracovat, projevují se u nich "Abstinenční příznaky". Podobně jako u jiných závislostí. To znamená, že pokud má workoholik například partnera nebo rodinu, bývá tím poznamenám i volný čas, který si občas pro své blízké vyšetří. Jsou nervózní, duchem nepřítomní a v hovorech se vrací k práci. Příčiny workoholismu jsou různé. Tito lidé svou sebehodnotu hodně spojují s výkonem a oceněním od ostatních, někdy unikají do práce před neuspokojivým osobním životem, někdy se nechají strhnout větším výdělkem," říká dále Kulhánek.
Úplně jiný příběh oproti tomu je, když hodně pracujeme proto, že toho prostě máme hodně, ne proto, že bychom tak moc chtěli. V práci nám nakládají víc, než se dá zvládnout, v týmu je méně lidí, než je potřeba. V takovém případě je nutné si přenastavit systém práce, požádat o nového kolegu, nebo po náročném období alespoň požádat o náhradní volno, aby nedošlo k vyčerpání nebo vyhoření.
Technologie přítelem workoholismu
Spadnout do přílišného pracovního nasazení je podle Gabriely Teissing velmi snadné. "Nejde jen o naše šéfy, ale o dobu, ve které žijeme. Jsme stále dostupní, stále ve spojení, v propojeném rychlém světě. Na sociálních sítích vidíme skvělé, úspěšné lidi, kteří žijí pohádkové životy, to také nepomáhá," připomíná.
Právě technologie mohou hrát zásadní roli v tom, že nejsem schopni práci zastavit a odpočinout si od ní. "Během pandemie jsme se všichni naučili fungovat velmi dobře on-line a technologie se v této oblasti dále zlepšují. Firmy jako Google nebo Apple představily počítač v brýlích. Vypadá to, že od hlavy stále skloněné do telefonu nebo počítače se posunujeme do prostorového vnímání a přenosu, takže práce může být ještě intenzivnější a my více izolovaní od svého okolí," poukazuje Teissing na rizika spojená s nástroji, které se mohou na první pohled dokonce tvářit, že nám pomáhají a práci usnadňují.
Workoholismus je nakažlivý
"Mám zkušenost s lidmi, kteří pracují tvrdě, jsou dostupní 24 hodin denně, očekávají, že všichni kolem mají pro práci stejné nasazení jako oni, nerozlišují pracovní hodiny a mají problémy ocenit práci jako takovou a práci navíc, protože tomu principu sami nerozumí. Pracovat s takovými lidmi má velké výhody, jsou velmi produktivní, často inovativní, ale člověk si musí dávat pozor," varuje Gabriela Teissing.
Sama přiznává, že si musí dávat pozor, aby práci nevěnovala víc, než je zdravé. "Hodně mě baví se učit nové věci, objevovat nové možnosti, mít rychlou zpětnou vazbu a rychle se hýbat dopředu, pracovat na něčem tak, aby to bylo skvělé a úspěšné. Snadno se nadchnu a pak se nechám jednoduše strhnout," popisuje.
Vyřešila to tak, že si vždy dává jasné a konkrétní hranice, hlídá se, aby je dodržovala. Důležité je podle ní také mluvit s takovými kolegy, ale třeba i s náročným šéfem o svých možnostech, jinak hrozí, že se člověk vyčerpá a onemocní.
