Implantace síťky
Lékaři v Brně poprvé provedli náročnou operaci aorty

Lékaři z Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně zúžili pacientce aortu o devět milimetrů za pomoci implantace speciální síťky, kterou umístili nad aortu těsně nad srdcem. Operace, která se uskutečnila poprvé na Moravě, trvá tři až čtyři hodiny, řekl ředitel centra Petr Němec.

Lékaři provedli operaci u třicetileté ženy, která od dětství trpí takzvaným Marfanovým syndromem. To je genetické onemocnění pojiva od kostí přes cévy až po plíce a srdce. U srdce se projevuje na chlopni nebo aortě, hlavní tepně, která dostává krev ze srdce do těla. Kvůli dědičné poruše se aorta rozšiřuje tak, že hrozí její prasknutí i smrt. "Vloni jsem měla aortu širokou 47 milimetrů. Zúžili mi ji na 38 milimetrů," řekla Petra z Prostějovska, která první zákrok na Moravě podstoupila.

Při operaci se rozřízne hrudní kost a srdeční aorta se zabalí nebo zabandážuje do speciální síťky, která se vyrobí na základě 3D modelu aortálního kořene. "Mám sice jizvu dlouhou 30 centimetrů od krku po prsa, ale budu mít pokoj mnoho let. V posledních měsících jsem žila v ohrožení života," dodala pacientka.

Podle Němce je normální šířka aorty do 40 milimetrů, ale záleží na jedinci, jeho váze a podobně. Pokud se aorta rozšíří především nad 50 milimetrů, je riziko prasknutí větší. "Pokud k prasknutí dojde, většinou je to částečné prasknutí s tím, že se krev dostane dovnitř stěny aorty a z ní zase zpátky. K úplnému prasknutí dojde u většiny nemocných do 48 hodin. Než k tomu dojde, je třeba nemocného akutně operovat a část postižené aorty nahradit cévní protézou," řekl Němec.

Podle něj by lékaři v brněnském centru mohli provádět deset až 20 operací za rok. "Bude to záviset na počtu pacientů, kteří přijdou s vhodným typem rozšíření aorty. Ne všichni pacienti jsou k této operaci vhodní, jako třeba pacienti, kteří mají rozšířenou aortu a současně nedomykavost aortální chlopně, což je poměrně častá kombinace," dodal Němec.

První zabandážování aorty na světě se uskutečnilo v roce 2004 v Británii. Pacientem byl bioinženýr Tal Golesworthy, který sám trpí Marfanovým syndromem a tento typ síťky vymyslel. Poprvé v České republice byla síťka implantovaná v roce 2015.