Vaše maminky a babičky neměly pravdu. Snídaně není zdaleka tak důležitá, jak si myslíte. Když ji občas vynecháte, nic se nestane.
Přesvědčení o nutnosti pořádné snídaně je v naší kultuře hluboce zakořeněné. Vedle stovek článků ve všelijakých časopisech o zdravém životním stylu o tom svědčí i přísloví. Říká se: "Snídej sám, o oběd se poděl s přítelem a večeři dej nepříteli," nebo "Snídej jako král, obědvej jako rádce a večeř jako chuďas". Weby, noviny, televize, rádio, a další sdělovací prostředky nás neustále bombardují informacemi o tom, nakolik je snídaně zásadní. Když nebudeme pořádně snídat, ztloustneme, dostaneme cukrovku, rakovinu, infarkt a kdo ví co ještě. Nakonec umřeme strašlivou smrtí.
Jsou pro to ale důkazy? Skupina vědců v čele s Jamesem Betsem z univerzity v britském městě Bath se je pokusila napřed najít ve vědecké literatuře. Neuspěla. Vědecké práce o prospěšnosti snídaně sice existují, ale nejsou důvěryhodné.
Proto se badatelé rozhodli prověřit zásadní roli snídaně sami. Zjistili, že měřitelné rozdíly mezi snídajícími a nesnídajícími lidmi jsou překvapivě malé. Všechny podrobnosti svého výzkumu zveřejnili v odborném časopise The American Journal of Clinical Nutrition.
Pozorování není důkaz
Výzkumy užitečnosti snídaně většinou potvrzují dobře známá klišé: když se pořádně nasnídáte, budete mít přes den menší hlad a méně toho sníte. Nebudete přibírat, a vyhnete se tak srdečním onemocněním nebo cukrovce. "Problém je, že tyhle výhody, jakkoliv logicky znějí, jsou většinou předpoklady založené na observačních studiích a nikdy nebyly skutečně testovány," řekl Bets časopisu New Scientist. To znamená, že autoři výzkumů jen pozorovali každodenní život lidí, aniž by na něm cokoliv měnili.
Takový výzkum ale nic nedokazuje. Snídající lidé mohou být zdravější z jiných důvodů. Třeba proto, že víc cvičí a méně jezdí autem, lépe spí (a proto se ráno stihnou najíst) a tak dále. Nedá se odlišit, jestli jsou zdraví, poněvadž snídají, nebo snídají, poněvadž jsou zdraví. Bets a jeho spolupracovníci proto sehnali dobrovolníky, které náhodně rozdělili na snídající a nesnídající skupinu. Pak u nich důkladně změřili všechno možné.
Hladovění pro vědu
Snídající skupina měla za úkol sníst do jedenácti hodin ráno asi 3000 kilojoulů. Nesnídající měla až do oběda hladovět a pít jen vodu. Výzkumníci očekávali, že se nesnídající lidé kvůli rannímu hladovění během dne přecpou a dohromady toho spořádají víc, než kdyby se ráno najedli. Dopadlo to ale naopak. Nesnídající skupina snědla za den v průměru něco málo přes devět tisíc kilojoulů, kdežto snídající necelých jedenáct a půl tisíce. 
Vědci měřili i hladiny různých hormonů v krvi. Byl mezi nimi třeba ghrelin, což je hormon způsobující pocit hladu, nebo inzulin, který řídí koncentraci krevního cukru. Nesnídající skupina měla - asi nepříliš překvapivě - ráno vyšší hladinu gherelinu než snídající.
Na konci dne to ale bylo naopak, takže snídající lidé usínali hladovější než nesnídající. Ze statistického pohledu se ale hladiny hormonů, které mají co do činění s jídlem, u obou skupin nelišily.
Klystýrový doktor
Vědci měřili i koncentrace LDL (zlého) cholesterolu a tzv. C-reaktivního proteinu, který může signalizovat horší kardiovaskulární zdraví. Ani v jednom se snídající a nesnídající skupina nelišila. Jediný rozdíl, který stojí za zmínku, byl ve fyzické aktivitě. Hladovějící lidé vydali 4213 kilojoulů za den, kdežto snídající 6063. Zdá se, že když máme hlad, šetříme energií, i když si to nejspíš asi neuvědomujeme. Celkově jsou ale důkazy o blahodárnosti pořádné snídaně poměrně slabé. Je samozřejmě možné, že nám zlepší náladu, což Bets a spol. měřením nezaznamenali. 
Už zmíněný New scientist poznamenává, že by za mýtem snídaně coby nejdůležitějšího jídla dne mohl stát John Harvey Kellogg (1852 - 1943). Tento americký lékař se proslavil jako vynálezce kukuřičných lupínků. Byl to velký propagátor zdravého životního stylu. Z dnešního pohledu působí však některé jeho myšlenky spíš kuriózně.
Kellogg byl příslušníkem církve adventistů sedmého dne. Patřil tedy k typům lidí, kteří brzy očekávají druhý příchod Krista a vykládají bibli doslovně (například včetně příběhu, že svět vznikl během šesti dnů). Kellogg hlásal kromě zdravé výživy i cvičení a sexuální abstinenci a byl velkým zastáncem klystýrů. Doporučoval jejich pomocí vpravovat do střeva bílý jogurt. Nutno ovšem poznamenat, že se dožil jedenadevadesáti let, takže na jeho přístupu mohlo skutečně něco být.
