Za vybíravost v jídle u dětí a dospívajících může až ze 74 procent genetika, nikoliv výchova. Velký vliv má také prostředí a v pozdějším věku i vrstevníci. S odvoláním na studii britských vědců o tom informoval list The Guardian.
Studie zkoumala stravovací návyky u dětí a dospívajících od 16 měsíců do 13 let. "Hlavním poznatkem je to, že za vybíravostí nestojí výchova. Skutečně se jedná o genetické rozdíly mezi námi," řekla Zeynep Nasová, behaviorální genetička z londýnské univerzity UCL.
Hlavní výzkumnou otázkou bylo, jak genetika a prostředí ovlivňují stravování dětí. Nasová s týmem analyzovala údaje o stravovacích návycích 2400 párů jednovaječných a dvojvaječných dvojčat ve věku 16 měsíců a tří, pěti, sedmi a 13 let.
Výsledkem studie bylo, že náročnější u jídla byla jednovaječná než dvojvaječná dvojčata. Nasová to zdůvodnila tím, že dvojvaječná dvojčata sdílejí 100 procent genetického materiálu, proto jedla a zároveň odmítala stejná jídla.
Roli kromě genetiky hraje i prostředí, ve kterém dítě vyrůstalo, například jestli se u jídla sešla celá rodina nebo jaké potraviny se v jejich okolí jedly.
"I když rodiče mohou potomky podporovat v tom, aby v dětství a v průběhu dospívání jedli různá jídla, v dospívání mohou na stravovací návyky mít větší vliv vrstevníci a kamarádi," uvedla spoluautorka studie Alison Fildesová. Stravování dětí ve věku sedmi až třinácti let mohou vrstevníci ovlivňovat až ze čtvrtiny.
Většinu účastníků studie tvořily bělošské děti z rodin s nadprůměrnými příjmy. V budoucnu by se vědci chtěli v podobné studii zaměřit i na děti z jiných kultur s odlišnými stravovacími návyky a výchovou.
