Od moskevského supersummitu se žádné zázraky neočekávaly, ale Američané i Rusové přes velké rozdíly alespoň symbolicky potvrdili ochotu dál spolu jednat realisticky.
Než opustil Washington, mazal prezident Barack Obama Rusům med kolem úst. V globálním státním ruském kanálu Vesti říkal sladká slůvka, které komplexem méněcennosti postižený Kreml rád poslouchá: "Amerika respektuje Rusko a chceme budovat takové vztahy, v nichž budeme jednat jako sobě rovní."
Obama si však také před setkáním v poselství pro druhou stranu kousl, až to budilo dojem, že chce mezi ruskou dvojku vrazit klín: jakoby jeden Rus byl ten hodný, druhý zlý. Dal najevo, že kdyby v Rusku vládl jeho protějšek Dmitrij Medveděv, svět by vypadal hezčí.
ČTĚTE TAKÉ: Obama: Radar nebude třeba, až pomine hrozba z Íránu
Obama s Medveděvem sníží počty jaderných hlavic
V interview pro tiskovou agenturu AP nájemce washingtonského Bílého domu tvrdil, že jeho vztahy s ruským prezidentem jsou velmi dobré (poprvé se setkali na summitu G-20 v dubnu v Londýně).
O Vladimíru Putinovi, který vládne moskevskému Bílému domu, sídlu ruské vlády, a už deset let je v podstatě neomezeným suverénem nad děním na vší Rusi, si tři dny před začátkem pondělního summitu nemyslel moc hezké věci.
V narážce na studenou válku je prý Putin v politice jednou nohou v minulosti a jednou v budoucnosti. Medveděv naopak ví, že je čas pustit se jinou cestou. Možná: při vzpomínce na loňský "kavkazský" srpen si Medveděv povzdechl, že mu budou chybět neustálá poučování Bushovy ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové; jinou cestou se zatím vydala Amerika.
Obamův pokus vymezit v ruském vedení hodného a zlého muže nebyl zdařilý nápad. Koneckonců už před londýnským summitem zemí G-20 Medveděv na otázku BBC, kdo z nich s Putinem je ten hodný a zlý policajt, odpověděl, že oba jsou policajti hodní (viz TÝDEN 19/09).
Putin Obamova slova označil za vtip, ale víc to nekomentoval, "vždyť uvidíme, pohovoříme...". Není však divu, že amerického prezidenta v Moskvě žádná obamanie nečekala.
Pohovořili několik hodin, o jaderných zbraních, o válce v Afghánistánu, o protiraketovém štítu v Polsku a Čechách, o stopce dalšímu šíření NATO na východ, o krisi, nukleárních ajatollázích i severokorejských Kimech, také o podnikatelské svobodě v Rusku.
Setkání, podle něhož další roky tikají diplomatické hodiny obou velmocí.
Natažen byl budík spolupráce ještě před 6. červencem. Rusové pomohli spřáteleným Kyrgyzům v rozhodnutí, zda opravdu ze základny v Manasu do konce srpna Američany vyhodit, jak se rozhodli letos v únoru, nebo zda si dát zaplatit mnohonásobně více a smlouvu přeformulovat.
Američané Kyrgyzstán potřebují jako mezisklad pro dopravu materiálu pod válčící Hindúkuš. Cesty přes Pákistán už dávno nejsou bezpečné. Strach z toho, že by v Afghánistánu zvítězili talibové a ultrakonservativní sunnitský vahhábismus by expandoval do Střední Asie a Ruska, děsí více než kolik odpuzuje spolupráce s odvěkým nepřítelem ("Západ je tu od toho, aby Rusku a pravoslaví škodil", popřípadě: "Kdo nám vrátí Aljašku").
V Moskvě byla předjednána dohoda o snížení počtů jaderných hlavic, která dostane definitivní podobu do letošního prosince. se toho moc nedohodlo. Pro Američany má však velký význam pro vedení války v Afghánistánu, že denně smí ruské území přelétnou dvanáct letadel s materiálem všeho druhu.
Jinak se v podstatě v americko-ruských vztazích pokračuje tam, kde skončila tak zvaná komise Gore-Černomyrdin ustavená na vancouverském summitu v dubnu 1993. Někdo by řekl: tedy na nule.
Obama potřeboval nějaký zahraničně politický úspěch a jeho kampaň za světový mír dostala právě určité body v Moskvě. Po neúspěších v Izraeli, nemastně neslaném přístupu k íránským nepokojům a k vyhození levicového presidenta z Hondurasu trocha povzbuzení.
Ale ne velké, poněvadž v Moskvě vynikla spíše themata, která tam zanikla: co bude s protiraketovým štítem ve střední Evropě, jakou náhradu za sliby Čechům a Polákům Američané poskytnou, jak to bude s pohádkou o rozšíření NATO na východ (Ukrajina, Gruzie), co případ Chodorkovskij...
Naopak Rusové mohou být se summitem spokojeni: nikdo je nekousl a majestát největší země planety zůstal nedotčen. Hluboké rozdíly mezi nájemci moskevského a washingtonského Bílého domu zasypávány nebyly a ani to nikdo nechtěl. Ostatně právě v den Obamova příletu skončily na Kavkazu manévry u gruzínských hranic a údělný vládce Čečny Ramzan Kadyrov hovořil o tom, že průsmykem Pankisi zase pronikají do Ruska „bandité"...
Směrodatné pro ruskou zahraniční politiku jsou především dvě věci: aktuální světová cena ropy (a neznámo proč od ní odvisející cena zemního plynu) a onen nešťastný ruský pocit chlapců posedávajících v koutech - nedoceněnost. Jinak Rusové po ukončení rozsévání velkých revolučních myšlenek žádnou zahraniční politiku nemají.
ČTĚTE TAKÉ: Vztahy mohou být lepší, řekl u snídaně Obama Putinovi
Medveděv podaroval Obamu jadernou brožurkou
O prvním bodu platí, že čím vyšší cena ropy, tím je agresivita moskevské politiky výraznější. O druhém platí úplně to samé: čím více peněz, tím větší manifestace svébytnosti.
Rozdíly mezi Jelcinovou a Putinovou dobou to dokládají do detailů. Mimo jiné i tím, že v době, kdy byl Putin poprvé předsedou vlády (1998) závisel ruský export na plynu a ropě ze 44 procent: po deseti letech jeho vláda je to více než ze dvou třetin.
Foto: Reuters a ČTK/AP
