Rozhovor TÝDNE
"Na nové modely ukrývám své iniciály." Jediný český vývojář firmy Lego

Pestrobarevné plastové kostky jsou jeho denním chlebem. Hraje si s nimi v pracovní době, ve svém volnu a mnohdy i ve snech. "Ve finální fázi vývoje modelu mívám od neustálého skládání a rozkládání dílků úplně obroušené prsty," říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN  jediný český vývojář firmy Lego Milan Reindl. 

Kostičky, kam oko dohlédne. A v té záplavě plastu si hoví desítky nadšenců a stavějí a stavějí. Zhruba tak si představuji centrálu Lega v dánském Billundu, kde pracujete. Trefila jsem se?

Kdepak. Většinou sedíme normálně u stolů. Každý z nás má v šuplíku kostky, které zrovna potřebuje k tvorbě modelů, a s nimi pracuje. Jinak jsou ve skladu roztříděny podle typu do plastových nádob. Když nám dojdou vlastní zásoby, můžeme si tam dojít a nabrat si, co nám k návrhu chybí. V centrále jsou i místa, kde designéři mohou stavět společně, nicméně po zemi by se kostky z bezpečnostních důvodů nikde moc válet neměly. Kdyby na nich někdo uklouzl, byl by to průšvih.

Ono ani šlápnout na lego není nic příjemného...

V botách to necítíte. Ale je pravda, že někteří kolegové chodí v práci v ponožkách. A to už zabolí. Obyčejné kostky ale ještě nejsou to nejhorší. Když jsem si kdysi skládal doma na zemi, stoupl jsem do hromady ozubených kol. A to bylo teprve peklo.

Když už jsme u bolesti - nemáte z toho věčného stavění trochu zničené ruce?

Ve finální fázi vývoje modelu mívám od ustavičného skládání a rozkládání dílků úplně obroušené prsty a bříška ukazováků, prsteníků a palců bývají nateklá. To ale patří k běžnému opotřebení designéra stavebnic.

Jak se vlastně učitel angličtiny ze Sušice stane vývojářem Lega?

Od pětadvaceti jsem celkem neúnavně stavěl. Propracované fotografie a videa svých modelů jsem publikoval na internetu, posílal je na různá lego fóra. A tam mi poradili, ať se zkusím přihlásit do konkursu na designéra. Tak jsem to udělal a časem to vyšlo.

Vy jste začal stavět až v pětadvaceti?

Tehdy jsem lego znovu objevil. První stavebnici jsem ovšem dostal v jedenácti, byla to vesmírná loď. Bavilo mě to do puberty, ale pak jsem na stavění asi deset let vůbec nesáhl. Jenže před Vánocemi 2005 jsme s tehdejší přítelkyní v obchodním centru procházeli uličkou s hračkami a já tam zahlédl nové stavebnice Lego Technic. Byly úplně jiné, než jaké jsem si pamatoval z dětství. Ten vylepšený systém otvíral úplně nové možnosti, jak díly kombinovat. Plácl jsem tehdy, že bych si s tím snad byl schopen i hrát. Stavebnici jsem pak dostal pod stromeček. A potom to propuklo.

Legomanie?

V podstatě ano. V prvním roce jsem kupoval jednu stavebnici za druhou a nasypal do toho strašně moc peněz. Pak už jsem se naštěstí trochu krotil a sháněl jen díly, které mi chyběly. A stavěl jsem a stavěl. Nesoustředil jsem se na konkrétní druh stroje, jako spousta lidí v lego komunitě. Skládal jsem všechno - vrtulníky, vesmírné lodě, auta, zvířátka, prostě cokoli. A to mi zřejmě k práci designéra pomohlo.

Takže nejvíce jste zabodoval svou všestranností?

Myslím, že ano. Vedle životopisu jsem do Lega poslal i fotodokumentaci toho, jak jsem z jedné stavebnice o dvou stech dílech postavil dvaatřicet různých věcí od jeřábu přes buldozer až po dinosaura nebo ptáka. A to udělalo dojem.

Vy si na ta zvířata z plastu nějak potrpíte...

To je pravda. Lego Technic, kde pracuji, se zaměřuje na realistické kopie skutečných strojů plné nejrůznějších funkcí. Já si ale často zkouším postavit i nějakého toho živočicha. Asi nejvíc jsem pyšný na svou kudlanku. Nic tak dobrého ze mě během pouhých pěti hodin, které jsem na to měl, ještě nevypadlo.

Ze součástek ke stavění strojů lze vykouzlit kudlanku?

Z Technicu je možné poskládat opravdu všechno. Kudlanka vznikla náhodou, když jsem ještě vystavoval s českým lego fórem a potřeboval jsem vyplnit jednu vitrínu. Měl jsem zrovna k dispozici limetkově zelené dílky, spojil jsem je a vyšlo něco jako hlava hmyzu. Pak se mi dostaly do ruky takové zvláštní čepele mečů a přední nohy byly na světě.

Vraťme se ještě k designérskému konkursu. Vy jste tedy do Dánska poslal fotografie svých výtvorů a oni vás přijali?

Tak jednoduché to nebylo. Ozvali se mi asi po půl roce a domluvili si se mnou schůzku v Praze. Tam jsem si měl přinést "domácí úkol". Poslali mi totiž poštou stavebnice a já z nich měl vytvořit to nejlepší. I přes zpoždění dodávky jsem to zvládl. Zapůsobil jsem, ale zrovna na tu pozici někoho interně přesunuli, a tak jsem ostrouhal. Za rok se ale ozvali znova, pozvali mě do centrály v Billundu a tam jsme si po dvaceti minutách plácli. V dubnu 2012 jsem pak do firmy nastoupil.

Jako jediný Čech...

Na vývojářské pozici jsem jediný, ale na jiných postech v Legu působí přímo v Billundu zhruba deset Čechoslováků. Celkem v centrále pracuje asi pětatřicet národností.

Vymýšlejí lego i ženy?

Ano, pracuje jich tam spousta. U nás, v oddělení Lego Technic, ale nemáme žádnou, jsme taková malá skupinka jedenácti chlapů. Samozřejmě s duší dítěte.

Jak navrhování stavebnic probíhá? Šéf vám řekne, že chce bagr, a vy se do toho vrhnete?

Víceméně ano. Většina lidí si myslí, že všechno děláme na počítači ve 3D modelovacích programech. Tak to vůbec není. Žádný počítač vám neřekne, jestli se model rozpadne, když ho uchopíte za nějakou nečekanou část. Nepoví vám, jestli bagru upadne radlice, když se zapíchne do koberce s dlouhým vlasem. To se musí zkoušet naživo. Většinou si tedy rozmyslím, co by měl model umět, jaký by měl mít design, postavím si funkční prvky a snažím se je obalit, aby to vypadalo co nejlépe. Prostě sedím a do omrzení stavím.

Kolik času vám zabere jeden model od zadání k realizaci?

Záleží na velikosti stavebnice. Vývoj malého modelu trvá týdny až měsíce. Velký se může táhnout i roky. Já osobně v průběhu roku obvykle zvládnu kolem čtyř kousků.

Testují je ještě před uvedením na trh děti?

Samozřejmě. Na motorické a rozumové schopnosti cílové skupiny, což jsou u Technicu primárně děti a dospívající v rozmezí sedm až šestnáct let, je potřeba myslet už při navrhování. Až testování ale často ukáže, že jim třeba model špatně sedí v ruce nebo že ho nemohou pohodlně zvednout ze země, protože na něm chybějí pro dítě přirozené úchyty.

A návody? Tvoříte je také vy?

Ty má na starosti jiné oddělení. Tamní tým si vezme náš fyzický model, převede ho do 3D podoby a vytvoří podle ní instrukce.

Jaké by měl mít člověk předpoklady, aby se mohl stát designérem stavebnic?

Musí být především hodně trpělivý, mít velkou představivost a smysl pro týmovou práci. A měl by mít více zájmů, nejen lego. Na koníčky se uchazeče ptají i u pohovoru. Billund totiž není zrovna centrum zábavy. Jako turista si ji tu na několik dní najdete, ale jinak tady lišky dávají dobrou noc. Když v zimě vyjdete po čtvrté hodině ven, v ulicích není ani noha. Pro většinu lidí přestane být po nástupu do firmy lego koníčkem, najednou to je prostě jejich práce. Musí tedy mít něco, čím si vyplní volný čas.

Co navrhujete nejraději?

Když mám stavět třeba letadla nebo sportovní auta, chrochtám blahem. Ale baví mě prakticky všechno. Jen motorky moc nemusím, nevyhledávám je ani v reálu. Za těch pět let, co tu pracuji, už se na trh dostalo patnáct mých modelů všeho druhu. A v lednu k nim přibudou další čtyři.

Prozradíte, o co půjde?

Teď už můžu, ale do určité chvíle před vydáním stavebnic jsme vázáni mlčenlivostí a o věcech, které ještě nejsou na trhu, nesmíme ani pípnout. Jednou z novinek bude můj dosud největší návrh - kamion s přívěsem Mack Anthem téměř ze dvou tisíc šesti set dílků. Jeho alternativním modelem bude první skutečný popelářský vůz, jaký kdy Lego Technic vydalo.

Jak člověk pozná váš model? Označujete si je nějak?

Na svoje letadla a helikoptéry jsem vždycky propašoval samolepku se zkratkou OK, aby bylo poznat, že je dělal někdo z Česka. Na nové modely většinou někam ukrývám své iniciály.

S čím jste měl u veřejnosti zatím největší úspěch?

Mým suverénně nejsilnějším modelem je dálkově ovládaný RC Pásový závoďák. Má dva motory, každý ovládá pohyb jednoho pásu. Je dost živý a hodně rychle se točí kolem vlastní osy, takže se s ním vyblbnou děti i dospělí. Ať ho ukážete komukoli, nechce dát ovladač z ruky.

A co za svůj "majstrštyk" považujete vy sám?

Asi pásový teréňák Extrémní dobrodružství téměř ze dvou tisíc čtyř set dílků. Napasoval jsem do něj, co se dalo. Má naprosto unikátní systém otvírání dveří, naviják, střešní stan, odpružení, náhon všech pásů, lékárničku a další vybavení. Hrdý jsem i na již zmiňovaný popelářský vůz Mack LR. Na obou modelech jsem strávil stovky hodin.

To se pak člověku musí o té plastové nádheře i zdát, ne?

Je pravda, že třeba před schvalovačkami modelů mívám sny o legu. Pochopitelně blbé. Ale je to podobné, jako když se vám před státnicí zdá, že vás vyhodí. V mých snech se stavebnice někomu zbortí pod rukama nebo nás uprostřed jednání unesou mimozemšťani a já model neschválím.

Nemíváte těch kostek někdy po krk?

Ne, mám k nim naprosto pozitivní vztah. A jakkoli divně to vypadá, stavím si i ve svém volnu. Takových nás ve firmě moc není.

To je asi vaše žena nadšená...

Ona je na mě v tomto ohledu hrozně hodná a toleruje to. Většinou skládám, když se večer díváme na film. Nejsem tedy zamčený někde v jiné místnosti, takže jí to tak nevadí. Horší je, že se nám lego všude trochu hromadí.

Musíte mít pořádnou sbírku.

Stavebnic nemám zrovna málo, ale v únoru jsem pomáhal stěhovat kolegu z práce a zjistil jsem, že jsem v tomto ohledu úplný žabař. Naložili jsme dodávku a několik osobních aut a jeho lego pořád ještě nebylo venku z domu. Někdo ze sousedů dokonce zavolal ostrahu firmy, protože si myslel, že vykrádáme sklady nebo tak něco. Ve srovnání s tímto kolegou toho mám minimum.

V čem podle vás tkví kouzlo lega? Čím to je, že ho naše generace milovala stejně jako dnešní děti?

Je to hračka, kterou je možné všemožně kombinovat. Čtyřicet let staré kostky bez problému spojíte s fungl novými a bude to držet. Šest kostiček 4 (215) 2 můžete propojit na více než devět set milionů způsobů. To jsou ukrutná čísla.

Kolik dílků má zatím největší stavebnice této značky?

Přesně sedm tisíc pět set čtyřicet jedna. Jde o kopii vesmírné lodi Millennium Falcon ze Star Wars, která se na trh dostala letos.

Změnilo se lego nějak významně od dob vašeho dětství?

Co se týče vizuálního vývoje Technicu, modely jsou mnohem uzavřenější. Ubylo v nich klasických kostek, které byly dříve nutné ke svazování dílů. Teď si v nich vystačíme se speciálními spojkami a osičkami. Zatímco dříve se stavebnice předloze podobaly jen vzdáleně, dnešní modely vypadají daleko realističtěji. Mají dálkově ovládané elektrické motory, systémy stlačeného vzduchu a další vychytávky. Lego má v současnosti dokonce dvě stavebnice, které si můžete plně naprogramovat a ovládat je pomocí tabletu...

A takové vymoženosti jsou v současnosti mezi dětmi nejžádanější?

Věci na dálkové ovládání jsou obecně hodně oblíbené. A překvapivě pořád letí i autíčka na natahovací pohon. Ujedou deset patnáct metrů, a když vám omylem spadnou ze stolu, nic se neděje. Modely Technicu platí za jedny z nejpevnějších stavebnic.

Je něco, co firma na trh nikdy neuvede?

Její zakladatel si přál, aby nikdy nevyráběla hračky, které odrážejí soudobou válečnou techniku. A toho se držíme. Na současný tank z lega prostě nenarazíte. Zpětně sice existovaly stavebnice s piráty nebo koloniálními vojáky, kteří měli nějaké flinty a bambitky, ty však odkazovaly na několik set let starou realitu.

Jak je možné, že v krabici se stavebnicí nikdy nic nechybí? Přepočítává snad někdo všechny dílky, než hračka vyrazí do světa?

To ne. Všechno přesně odvažují moderní stroje, které vědí, kolik je toho třeba do každého pytlíčku dát. Malé dílky jsou hodně lehké. Aby tedy byla jistota, že nebude nic chybět, raději se do balení vloží dvakrát. Proto v legu naopak součástky přebývají.

Milan Reindl (37) Vystudoval učitelství anglického a ruského jazyka pro druhý stupeň na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Několik let se živil výukou angličtiny a chemie na základní škole. V roce 2012 nastoupil do centrály Lega v dánském Billundu, kde působí jako designér Lego Technic. S manželkou čekají první dítě.