Nejzámožnější země světa si z loňské finanční krize a následné hospodářské krize nesou na bedrech tíživý dluh. Ten se jim během posledních dvou let povedlo nafouknout nejrychleji od konce druhé světové války. Rozvojové země v čele s Čínou naopak své relativní bohatství navzdory krizi zvyšují. Rozložení mocenských sil na světové scéně může dostát změn, varují někteří ekonomové.
Dnes zahájený třídenní summit zemí G8 se má zabývat dopady hospodářské krize a klimatickými změnami. Mimoto ale podsouvá otázku, do jaké míry je onen status hospodářsky nejvyspělejších zemí světa do budoucna udržitelný.
ČTĚTE TAKÉ: Budoucnost proexportního Německa: reforma, nebo úpadek
Vládní sanace bank a protikrizové finanční injekce způsobí, že v roce 2014 dosáhne celkový dluh největších ekonomik zhruba 114 procent hrubého domácího produktu, odhaduje Mezinárodní měnový fond. Ještě v roce 2006, tedy rok před propuknutím finančních turbulencí, dlužily bohaté národy 78 procent HDP. V rozvojových zemích přitom zadlužení v roce 2006 činilo 38 procent HDP, v roce 2014 to má být o tři procenta méně, predikuje MMF.
Výsledek krize: jeden dluží, druhý půjčuje
Různá schopnost jednotlivých zemí vypořádat se s ekonomickými obtížemi se projevuje i v měřítku tržní kapitalizace. Hodnota aktiv ovládaných rozvojovou částí světa, kam kromě Číny spadá Indie, Brazílie, Mexiko a jihoafrická oblast, se od počátku roku 2007 vyšplhala z patnácti na 24 procent světové tržní hodnoty akcií.
ČTĚTE TAKÉ: Investoři více riskují a dolar oslabuje. Lze na to vsadit?
Jedním z důsledků je, že rozvojové země se stávají věřiteli vyspělých ekonomik. Například Čína drží téměř polovinu amerického dluhu a v nákupu federálních dluhopisů pokračuje. Spolu s Ruskem však upozorňuje na trend klesajícího dolaru a zpochybňuje jeho budoucnost jako hlavní rezervní měny.
ČTĚTE TAKÉ: Čína před summitem G8: Chceme hledat alternativu k dolaru
Skupina G8, sdružující Spojené státy, Kanadu, Japonsko, Německo, Británii, Francii, Itálii a Rusko, zahrnuje na 880 milionů lidí a ročně vytváří zhruba 32 bilionů dolarů celkového HDP. "Různé země však směřují vývoj různým směrem a to způsobuje řadu problémů," myslí si profesor harvardské univerzity Niall Ferguson. Nekoordinovanost politik je podle něj "jedním z klasických příznaků globální krize".
Současná výše dluhu nejvyspělejších zemí světa si nezadá s poválečnou situací. Tentokrát ale bude jeho splacení trvat mnohem déle, varuje MMF.
Foto: ČTK/AP
