Náboženství
Svaté kosti: teologická povinnost a skvělý byznys

Je to jenom žebro. Ale je to žebro muže, který se narodil v německém Würzburgu a byl mu nabídnut prestižní post biskupa v Kolíně nad Rýnem. On však odmítl místo toho se stal potulným kazatelem. Jeho život ukončilo zákeřné smrtelné bodnutí do krku na ulici v Miláně. To je příběh svatého Akvilina, který se odehrál před více než tisíci lety, napsal server listu Die Welt.

Vypráví se, že Akvilinovo krví zbrocené tělo leželo na ulici celý den bez povšimnutí, dokud je za úsvitu neobjevila skupina dělníků, kteří ho odnesli do milánské baziliky San Lorenzo Maggiore, kde do dnešního dne světcovo jen minimálně rozložené mumifikované tělo spočívá v relikviáři vyrobeném ze stříbra a křišťálu.

Před časem převezla delegace z úřadu milánského arcibiskupa žebro z jeho těla do Würzburgu, kde bylo umístěno v kostele, aby ho mohli uctívat místní věřící. Je ovšem otázka, proč vlastně?

Vyšší i nižší pohnutky

Co znamená tisíc let stará kost pro ty, kteří o ni pečují? Na tuto otázku existují dvě odpovědi. Jedna je teologická, druhá spíše z tohoto světa. Ta první odkazuje na Knihu zjevení, kde je v šesté kapitole Zjevení Janova tato pasáž: "... a já jsem uviděl oltář a kolem něho ty, kteří podstoupili mučednickou smrt pro věrnost Bohu a pro hlásání Boží zvěsti."

Kněz katedrály ve Würzburgu Jürgen Vorndran vysvětluje, že právě kvůli této pasáži je nějaká relikvie v katolických kostelech prakticky pod každým oltářem. Vorndran, který byl zodpovědný za zorganizování přesunu relikvie z Milána, vysvětlil, že kosti člověka, který byl ochoten zemřít za svou víru, jsou v katolické představě svaté.

A pokud jde o pozemštější vysvětlení - pokud člověku zemře někdo blízký, také obvykle chodí navštěvovat jeho či její hrob, aby měl pocit, že mu je nablízku. Lidé vyhledávají místa, kde mohou mít pocit, že jsou jim jejich zesnulí stále nablízku, dodal Vorndran, podle něhož "to je něco, co je bytostně lidské". A protože Akvilinovo tělo spočívá v Miláně, jeho rodiště Würzburg by mělo mít alespoň jeho žebro.

Svatí s dvaceti osmi nohama

Ovšem relikvie svatých jsou i lukrativní byznys. Touha uctívat údy svatých povzbudila nelegální aktivity. "Někteří svatí mají dvacet osm nohou," žertuje kolínský odborník na kostely Manfred Becker-Huberti.

Někdy se relikvie vytvářejí tak, že se kosti zesnulého člověka umístí do blízkosti kostí svatého v naději, že se na ně jejich svátost přenese. "To, čemu jsou lidé v souvislosti s relikviemi schopni věřit, je dost fantastické," dodal.

Když je v současnosti nějaká osoba beatifikována, existující ostatky se pečlivě prověří, aby se zabránilo nepravostem, říká Becker-Huberti. Obchod s relikviemi je zakázaný, ale přesto je na vzestupu, zejména v Evropě. A přiživují ho například i relikvie, které často po opuštění klášterů či konventů padnou do nesprávných rukou.