Data v registru jsou zastaralá. Svůj úkol ale plní

Desítky milionů tun látek, jež ničí lidské zdraví, zaplevelí každoročně vzduch, který dýcháme. Další statisíce tun škodlivin pak skončí ve vodě či jako toxické odpady. Informace o tom, kdo v okolí nejvíce znečišťuje životní prostředí, jsou veřejnosti přístupné na internetu. Sice až s ročním zpožděním, přesto průmyslníky nutí, aby postupně snižovali vypouštěné emise.

Když vláda na konci března schválila nařízení, které upravuje hlášení údajů do integrovaného registru znečišťovatelů, mohli si ochránci životního prostředí zhluboka vydechnout. Do té doby hrozilo, že projde plán ministerstva průmyslu a obchodu.

Ten počítal s tím, že z povinně hlášených látek napříště vyškrtne toxické odpady. Výrazně by tak vyšel vstříc mnohým průmyslníkům, kteří se neradi "chlubí" zbytky ze svého provozu. "Byla by to katastrofa, veřejnost by tak přišla o přístup k cenným informacím," varovalo například sdružení Arnika, jež se dlouhodobě problematikou zabývá.

Právě dostupnost údajů o pustošení životního prostředí je přitom základní podmínkou pro to, aby bylo možné přírodu účinně chránit. "Přehled občanů o tom, kdo a jak škodí jejich prostředí, vytváří tolik potřebný tlak na společnosti a vede je ke změnám technologií a ke snižování znečištění," horoval na jaře ministr životního prostředí Martin Bursík.

Nakonec se svojí argumentací uspěl. A nejen to, nařízení vlády ještě rozšířilo spektrum chemikálií, jejichž seznam je občanům k dispozici na webových stránkách registru http://www.irz.cz/. Od příštího roku tak budou podniky muset evidovat celkově 93 látek, které mají negativní vliv na životní prostředí.

Multifunkční registr

Vyznat se v záplavě informací, které registr nabízí, není úplně jednoduché. Databáze eviduje emise vypouštěné do vzduchu, vody, půdy či zbytky toxických odpadů. Kromě toho je možné si seřadit největší znečišťovatele u konkrétní látky nebo porovnat situaci v jednotlivých regionech.

"Stěžejní úkol je zpřístupnit ta data lidem. A zároveň tak pozitivním způsobem působit na podniky, které nemají zájem být v takovýchto seznamech. Pro každého to však nemusí být přehledné," připouští Jan Maršák, který za podobu registru zodpovídá.

Přesto si podle něj lidé v seznamech hledají a kontrolují, zda se "fabrika odvedle" poctivě přiznává k množství vypuštěných škodlivin. "Ročně řešíme desítky podnětů od běžných občanů. Nejčastěji chtějí vědět, proč nějaký podnik v přehledu nefiguruje," říká Maršák.

Data jsou zastaralá

Že se lidé v registru již naučili hledat, potvrzuje i ředitel Arniky Jindřich Petrlík. Občany se zájmem o životní prostředí však brzdí jiná věc: údaje, které si vyhledají, jsou totiž minimálně tři čtvrtě roku staré. Nahlásit povinné údaje musejí průmyslníci totiž do konce března. V registru se však objeví až v průběhu září.

"Jednotlivá data musíme zkontrolovat, zjišťujeme, zda v hlášení není chyba třeba v destinné čárce, vše porovnáváme s předchozími roky a provádíme případné opravy," brání se Maršík. A urychlit proces zveřejnění největších znečišťovatelů nelze. "Ta prodleva je běžná i v zahraničí. Určitě není možné to zkrátit v řádů měsíců," potvrzuje Petrlík.

Právě toho umějí firmy využít. Vysoké hodnoty emisí s oblibou relativizují tím, že zveřejněná data již neodpovídají aktuálnímu stavu. S tím se je však podle Petrlíka možné elegantně vypořádat. "Firmám by sloužilo ke cti, kdyby údaje o tom, co do přírody vypouštějí, zveřejňovaly na svých webových stránkách. A data průběžně aktualizovaly," nabízí řešení ekolog.

Grafika: TÝDEN.CZ