Z projevu prezidenta
Klaus = James Bond

Včera se slavilo. Václav Klaus na Hradě rozdal metály. Půjčování velkých řádů bylo místy až dojemné. Viděli jsme několik skutečných hrdinů, jakých žije málo.

Váha 28. října ale ležela jinde - v ZÁSADNÍM proslovu hlavy státu. Měl zhruba tři fáze. První se dá shrnout do prezidentovy věty, jež hodnotí nedávný vnitřní vývoj Česka: "Důvod k jistému, byť velmi opatrnému optimismu, existuje." Klaus je zřejmě spokojen, že vláda má 118 poslanců. O skutečném obsahu vládnutí nehovoří. O stavu české justice, o reálné možnosti dovolat se u nás práva, o síle jednotlivých občanů. Ani slovo.

Druhou fázi lze shrnout do Klausovy zkrácené otázky: Má stát ještě vůbec nějaký smysl? První politik země je národovec, odpověď je tedy jasná. Do této fáze patřilo i Klausovo konstatování, že jím odmítaná integrující se EU už nás neohrožuje; její slabiny prý odhalila světová finanční krize, už je zná každý. Až si to přečte chudák José Manuel Durão Barroso, skočí v Bruselu z okna.

Pak následovala třetí fáze projevu. Hrozba EU je za námi, leč vyvstala další, horší. Citujme: "Jsme svědky toho, že seskupení ekonomicky nejsilnějších a politicky nejvýznamnějších států světa usiluje o to, stát se neformálním předstupněm globální světové vlády. Vlády zcela odtržené od demokratické legitimace občanů. Vlády, která - ať již bude mít formální rámec jakýkoli - bude fakticky rozhodovat o našich životech bez naší účasti a možnosti ovlivnění."

Byla to kanonáda. Hrozba světovlády. Známe to z bondovek, James Bond neustále bojuje proti nějaké té světovládě. Jeho roli teď přebírá KLAUS, VÁCLAV KLAUS.

O čem to mluví? Dává se dohromady nějaká gé-sedmičková globovláda? Dohaduje se tajně osa Čína-Rusko-Japonsko-Německo? (Amerika, jak víme, má dost problémů sama se sebou; sice je velmocí, ale o světovládu nikdy neusilovala). Vůbec nelze tušit, čím nám Klaus hrozí, o čem to mluvil. Víme jen jedno: je to vážné, opravdu vážné.

Na výročí založení republiky by člověk čekal slova o nás. Klaus se ale už léta jen málo vyjadřuje o tom, co se děje v jeho zemi, čemu to vládne. Zvolil si raději úniky z domácí politiky. Mluví rád o strašáku globálního oteplování, o byrokracii a nesvobodě Evropské unie. A teď to posunul k hrozící světové totalitě. To je vděčnější, než popisovat, jak se u nás krade, jak ty tunely nikdo nevyšetřuje, jak pevné jsou všelijaké místní mafie, jak byznys požírá politiku. Proti tomu je hrozba světovlády opravdová úleva. Občan u televize si řekne: "Světovláda? Tak to je v pohodě." Domácí svinstva najednou nevypadají tak důležitá, Klaus bojuje s jiným kalibrem nepřítele.

Co přijde příště? Hvězdné války, Darth Vader!