Noční procházka zoo. Je to samička, nebo sameček?
03.08.2008 08:30 Reportáž Aktualizováno 03.08. 13:40
Šero, později tma a zvědavé pohledy dětí. Ty postupně střídají i zvědavé pohledy rodičů. Umějí opice plavat? zazní otázka v davu. Všichni se zasmějí, průvodce odpoví, že ne, a jde se zase dál. Noční pražskou zoologickou zahradou.
Hlouček zájemců o noční procházku světem zvířat stojí už chvíli po osmé hodině večerní před vstupem. Je jich něco přes deset. Mezi nimi malé děti školního věku a dokonce jeden kočárek. Přesně v půl deváté přichází pro objednané milovníky zvířat průvodce, který s nimi stráví čas až do deseti hodin.
Co by z toho měli?
Pomalu a líně se zvědavci sunou do kopce, maminka tlačí kočárek s dcerou. Po chvilce vstupujeme do indonéské džungle. Mění se klima a postupně přibývá zvídavých pohledů. Na stropě za nohy visí kaloni, kteří jsou podobní netopýrům. Ve světle, které na ně míří z rukou našeho průvodce, začínají řvát. Uklidňujeme se navzájem. Zazní smích, výkřik údivu a ujištění. "Ženy si často myslí, že jim kaloni vletí do vlasů a zamotají se jim. Ale upřímně, co by z toho měli," zazní z úst našeho průvodce. "Je to samička, nebo sameček?"
Tatínci nadzvedávají své děti, aby viděly alespoň část indonéské říše. Ratolesti mávají na opičky. "Umí opice plavat?" ozve se dětským hláskem. Šéf prohlídky se potutelně usměje a odpoví, že se opice vody bojí. Doplňuje, že se některým opičím samičkám zbarvuje zadeček do červena. "To v tu chvíli neznamená ´stůj´, ale můžeš. Samička je připravena k páření."
O opice je v dětském publiku největší zájem. Obdiv sklízejí také orangutani. Dozvídáme se, že se samečkům tohoto druhu opice říká lesní muž: "Mami, chci pusu," říká chlapeček. Lesní muž ho očividně moc nezaujal, stejně jako antilopy. "Je to samička, nebo sameček?"
Tatínek chce dcerušky
Po půl hodině večerní procházky se všichni trochu osmělí. Děti se začínají ptát. Místo obvyklých investigativních dotazů zaznívá klasický unavený nářek. "Kdy už půjdeme do auta?" Vzápětí však všichni zase obživnou a rozněžní se při pohledu na odpočívající žirafy.
Přicházíme do Afrického domu, kde jsou dvě oddělená stáda. "Samec má totiž někdy chuť na své dcery, ale my je nechceme připustit," dozvídáme se záhy od velitele naší procházky.
Jsi hyena!
Za africkou divočinou už je jenom tma. A ticho, které v normálním otevíracím čase není obvyklé. "Jsi hyena," padne najednou mezi návštěvníky, když se blíží k jejich pavilonu. Průvodce se hned chytne a vysvětluje, že je to vlastně lichotka. "Jsou to důležitá zvířata, která dokážou ničit mršiny. Jejich žaludek je schopný vstřebat i střepy skla."
Čas noční procházky pražskou zoologickou zahradou končí. Poslední zastávka je u ledních medvědů. Samice Albert dostala jméno dříve, než chovatelé zjistili, že to není samec. "Pořád se tváří roztomile, ale to je tím, že nemají téměř žádné mimické svaly, a tak nepoznáme, zda jsou na nás naštvaní."
Foto: Klára Bílá
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.