Stoletý kurýr
Za 100 dnů padlo 600 tisíc vojáků. I desetitisíce Čechů

Až nepochopitelná jatka vypukla v červnu 1916 na ruské frontě, kde během tří měsíců padlo na 600 tisíc rakouských vojáků. Včetně desetitisíců Čechů.

Masakr i tornádo

V neděli 4. června 1916 o půl páté ráno zahájil ruský generál Alexej Alexejevič Brusilov ofenzívu na východní frontě (trvala do 20. září). Rusové prolomili nepřátelské pozice v oblasti dnešní ukrajinské Volyně a dějiny útok hodnotí jako poslední účinnou vojenskou akcí Ruska na evropském bojišti. Jenže za cenu strašných zrát, když jen do konce srpna padlo na 800 tisíc ruských vojáků, přičemž Rusové za stejné období stačili pobít "jen" 600 tisíc rakousko-uherských vojáků, včetně desetitisíců Čechů.

Každý Čech nebo Moravan odvedený na frontu měl v ruce vstupenku na hřbitov. V českém zázemí byl oproti tomu svatý klid, jen občas se někde zjevilo tornádo. Třeba nad obcemi Borek, Chotýčany a Ševětín na Českobudějovicku, a to v sobotu 10. června. Vichr ve jmenovaných obcích zničil téměř všechny střechy domů a lesy v okolí připomínaly pokosená pole, škody se odstraňovaly léta. Starosta Chotýčan Vojtěch Fučík si tehdy zapsal: "Udivovala mě síla smrště. Polámané dříví potom odstraňovali lidé a váleční zajatci po čtyři roky, v zimě i v létě. Dlouhá léta trčely pahýly stromů po vyholených pasekách."

Řeka plná mrtvol

Zpátky na ruskou frontu. Jen během prvních osmi dnů Brusilovy ofenzívy, tedy do pondělí 12 června, padlo do zajetí na 200 tisíc císařských vojáků (36 procent všech rakousko-uherských vojáků na východní frontě). Mezi nimi i Josef Zrůst z Polánky u Nasavrk, jenž situaci na bojišti ve čtvrtek 15. června popsal doslova hororově: "U brodu jedné řeky nás uvítal nesnesitelný zápach rozkládajících se mrtvol. V řece se totiž utopilo velké množství vojáků obou znepřátelených stran a v letním žáru se mrtvoly rozkládaly velmi rychle. Voda mezi mrtvými těly měla barvu petroleje."

Vítězem voleb rektora Akademie umění v Praze se stal v pátek 16. června Max Švabinský, třiačtyřicetiletý uznávaný umělec. "Zvolen byl jednomyslně," oznámila škola. Desetidenní vězení kvůli kousku chleba musel nastoupit horník Vojtěch Ulrich z Mostu. Provinil se neodevzdáním potravinového lístku. "Poněvadž v obchodě položil 28 haléřů, vzal půl bochníku chleba, neodvedl však lístek chlebový," vysvětlil deník Národní listy v pátek 23. června. Přesně o týden později v pátek 30. června se však neznámému pachateli z Prahy podařil o poznání lepší a chutnější lup. "Z půdy domu č. 325 na Vinohradech odcizeno bylo Vincenci Vřešťálovi 19 kg slaniny, 2 kg sádla a 2 uherské salámy," uvedla policejní zpráva.

Československo na obzoru

Dvě elitní osobnosti, které stály na sklonku října 1918 u zrodu Československa, málem přišly o život už v červnu před sto lety. První československý předseda vlády Karel Kramář a první ministr financí Alois Rašín byli obžalováni z velezrady a v sobotu 3. června odsouzeni na smrt, rozsudek byl ale nakonec justicí proměněn ve dvacetiletý trest a v roce 1917 po císařské amnestii oba vězni dokonce žalář opustili. Ve vídeňském kriminále strádal hlavně Kramář, nespal, trpěl malomyslností a revmatismem. Ale stálo to za to, pro Čechy se stal národním mučedníkem.

A zatímco Kramář a Rašín bručeli v obávané věznici v Möllersdorfu u Vídně a čekali na oprátku, slovenský politik a pilot Milan Rastislav Štefánik odvážně prolétával nad italsko-rakouskou frontovou linii a rozhazoval letáky určené českým vojákům v císařské armádě. "Hodina Vašeho osvobození se blíží. Nebojujte! Vzdávejte se Itálii, která dnes také stojí na straně naší a která bojuje stejně o osvobození Čechoslováků, jako pro ně pracujeme my. Paříž, červen 1916," stálo v letáku, jenž byl podepsán Edvardem Benešem a M. R. Štefánikem. A slib byl skutečně splněn, o když společný stát Čechoslováků vydržel "jen" do 1. ledna roku 1993.

STOLETÝ KURÝR VYCHÁZÍ TAKÉ V ČASOPISE INTERVIEW, KTERÝ KOUPÍTE U SVÝCH OBLÍBENÝCH PRODEJCŮ NOVIN A ČASOPISŮ