Filmová recenze
Nejtemnější hodina: Oldman dodává dialogům oscarovou jiskru

V minulosti jsme byli svědky jeho uvěřitelné a doslovné krvelačnosti jako hraběte Draculy, čisté lidskosti a neotřesitelné loajality, když byl kmotrem Harryho Pottera, ale až jako Winston Churchill se nejspíš Gary Oldman zapíše do filmových dějin zlatým písmem. Nejtemnější hodina (Darkest Hour) je one man show, která pod taktovkou režiséra Joea Wrighta právem nabrala oscarový kurz.

V létě minulého roku nám Christopher Nolan nabídl úchvatnou vizuální podívanou skloubenou s tradičně mocnou hudbou Hanse Zimmera ve snímku Dunkerk. A o jedné z nejheroičtějších operací během druhé světové války okrajově pojednává právě i nové Wrightovo drama.

To má ale ve svém středu jiného hrdinu. Toho, který celou záchrannou misi zorganizoval - Winstona Churchilla, ješitného, věčně přiopilého politika, s doutníkem vždy po ruce, který v minulosti několikrát výrazně selhal. V květnu 1940 je ale celá Evropa na pokraji zkázy, v britském parlamentu panuje beznaděj a poraženecký duch, nikdo nechce zemi vést...

Do čela se tak postaví právě už 65letý Churchill a navzdory všem překážkám včetně nedůvěry ve vlastní straně zažehne napříč celou zemí, potažmo Evropou, plamen naděje na obrat ve válce, již už mnozí odepisovali jako prohranou a smiřovali se s vítězstvím nacistického Německa.

Jeho cesta za slávou je ale pořádně trnitá. Musí se vyrovnávat s tím, že mu po jeho nezdarech u britského námořnictva prakticky nikdo nevěří, parlament sužuje poraženecká atmosféra a on sám si vybírá slabší chvilky a bojuje se svým nezdolným duchem. Tíha okamžiku na něj naléhá ze všech stran a suchým, sarkastickým humorem nelze zastřít fakt, že vše vypadá opravdu hodně špatně.

Naštěstí má po ruce svou neochvějnou oporu v manželce Clementine (Kristin Scott Thomasová), která mu umí dodat kuráž, polechtat ego, ale také ho včas brzdit před jeho vlastním narcismem. Soudě podle dostupných materiálů, byla Clementine opravdu důležitou postavou v Churchillově životě, ale svůj díl na jeho boji "proti všem" včetně samotného krále Jiřího VI. ( Ben Mendelsohn) ve filmu má i jeho sekretářka a zapisovatelka Elizabeth Laytonová (Lily Jamesová).

Zrozen pro Churchilla

Wright dal těmto dvěma ženám hodně prostoru ve zlomových scénách, kdy se Winstonova víra  láme, a i když jde o skvělé herecké výkony, excelentní Oldman si stejně celý film ukradl pro sebe. Obrovská pocta míří k maskérům, kteří se postarali o perfektní zevnějšek, je to ovšem hercův duch, který vdechl Churchillovi život neuvěřitelným způsobem. Ať už jde o detailní mimiku a gestiku, neurotické projevy vzteku, barvitý hlasový aparát či důvěryhodnou a očividně perfektně nastudovanou posturiku.

Jednoduše je to Oldmanův film. Wright se ve svých dřívějších snímcích Pýcha a předsudek a Pokání vždy opíral o vůdčí duo. Dobová chemie mezi zamilovanými páry v obou filmech byla dechberoucí a ždímala z diváka jednu emoci za druhou. U Nejtemnější hodiny tomu tak ale není, vyloženě dojemné momenty si režisér schovává spíše až na závěr, ale to je nejspíš dobře. Vzhledem k tématu se dalo snadno podlehnout a sklouznout k nekoukatelnému patosu. Je tu však Oldman, který umí zkombinovat vážnost situace s typickým britským humorem.

Přesto se nelze ubránit dojmu, že tam těch heroických momentů mohlo být víc. Ani ne tak z pohledu zobrazovaných emocí, ale spíše ve výběru slov. Dialogy například právě oproti Pýše a předsudku místy působí v důležitých momentech málo velkolepě a důsledkem je pak celkový dojem, že tempo trochu pokulhává. Jak už jsem ale řekl, tam, kde scénář neoslňuje, tam je Oldman, který vše ve své životní roli vyváží.

Oscar je nevyhnutelný

Když v závěru roku 2016 nadchl publikum John Lithgow svým ztvárněním legendárního premiéra v seriálu z produkce Netflixu The Crown, asi málokdo čekal, že přijde na scénu tak brzy nový Churchill, který opět všechny uhrane. Lithgow zachytil poslední, bolestivá Churchillova léta v politice, Oldman zase začátek jeho slavné éry. A zatímco americký herec nebyl za svůj výkon Zlatým glóbem odměněn, jeho britský kolega ano.

Málokdo však pochybuje, že přidá ještě blyštivější ocenění - Oscar už je vidět na obzoru stejně tak, jak kdysi vojáci viděli civilní lodě, jež je zachránily z pláží v Dunkerku. Devětapadesátiletý Oldman sice není pravý hrdina, ale dokázal nám jednoho připomenout tak vynikajícím způsobem, že to akademie jednoduše musí ocenit výš než "jen" nominací.