Filmová novinka
Slunovrat: náročná psychologická hra plná zvráceností

Minulý rok patřil jeho horor Děsivé dědictví k nejpřekvapivějším a zároveň nejpodivnějším filmům a do jisté míry oslovil i mainstreamové publikum. Letos to vypadá podobně. Talentovaný režisér Ari Aster vypustil do světa Slunovrat a na bizarnosti rozhodně neubral, spíše naopak. Psychologické hororové drama zobrazující znepokojivou kulturu, a ještě znepokojivější postavy rozhodně není pro každého. V celé své zvrácenosti je však po technické a umělecké stránce nesmírně povedené.

Vztah Dani (Florence Pughová) a Christiana (Jack Reynor) se rozpadá. Ona řeší trable v rodině, on s ní už je jen ze zdvořilosti, aby jí ještě více nepřitížil. Když ji potká velká rodinná tragédie, rozhodne se dát přednost svědomí a nezasadit jí "poslední úder". Zároveň má však jet s kamarády do Švédska na velice zvláštní oslavy do vesničky, která je zcela odstřihnutá od zbytku světa a vede silně pohanský život. Nezbývá mu tedy než vzít Dani s sebou.

Zprvu to vypadá pohádkově: parta vysokoškoláků se nachází na venkově, kde slunce v podstatě vůbec nezachází. Vítají je bezstarostní, folklorní lidé, kteří se na ně jako hosty ze zahraničí očividně těšili. Nikdo však pořádně neví, co přesně se za oslavami slunovratu skrývá. Když se stanou svědky prvního brutálního rituálu, začne jim docházet, že se octli mezi lidmi, kteří s vyspělou civilizací mají pramálo společného.

Je třeba upozornit, že film nabízí nejen naprosto zvrácené chování vesničanů vycházející z jejich tradic, ale velice explicitně také znázorňuje ne zrovna lehce stravitelné obrázky obsahující krev, násilí nebo sex. Už na základě trailerů by si měl člověk stanovit, kde zhruba jsou jeho hranice a nakolik pro něj bude pozorování psychicky narušeného kultu rozradostnělých vesničanů z pohledu filmového zážitku přínosné.

Detailní práce před i za kamerou

Krásné kroje, květinové věnce, živá hudba či radostné tance. Ovšem také hostiny, na kterých můžete sníst masový koláč obsahující pubické ochlupení nebo vypít extrakt se silnými psychotropními látkami. Nehledě na staré runy a posvátné knihy, které znamenají pro vyšinuté vesničany všechno. Aster si dal velkou práci s tím, aby divákovi nabídl opravdu bohatý náhled do světa jistého pohanského kultu zvaného Hårga. Jeho rešerše jsou obsáhlé, a i když konkrétní příběh Dani, Christiana a jejich přátel není založený na skutečných událostech, tak tradice a rituály ze skutečnosti opravdu vycházejí, což může být lákavé například pro antropology podobně jako pro postavy v samotném filmu.

Ty se i potom, co spatří první rituál, rozhodnou ve vesničce zůstat. Vidina exkluzivního materiálu pro jejich výzkum do diplomové práce je zkrátka moc silná. Od tohoto momentu nicméně začneme o postavách a jejich rozumu pochybovat. Postupně totiž začnou někteří z jejich kamarádů mizet a nikoho z nich to pořádně nezajímá. Nepřipadá jim to nikterak divné až na Dani, která si po rodinné ztrátě prochází dalším peklem, a navíc za bílého dne.

Pughová prodává své emoční trápení dokonale, její pláč je místy až nesnesitelný, dobrou práci ale odvádí i zbytek hereckého složení, a to zejména ti, kteří si zahráli členy kultu. Asterovi je pak třeba kromě očividného a pečlivého nastudování kulturní tematiky vyseknout poklonu také za režii a vedení kamery. Řada záběrů je vysoce uměleckých a zejména do detailů propracovaných. A i když někdo bude pociťovat dvouapůlhodinové psychické trýznění, tak filmařskou stránku musí jednoduše ocenit.

Spíše drama než horor

Film je prezentován nejen jako "horor za bílého dne", ale také za vztahové drama, kdy jeden z páru zůstává s přítelkyní jen z povinnosti, zatímco ona si to uvědomuje, ale jednoduše nemůže snést pomyšlení na to, že v tak složitém období zůstane úplně sama. Zejména v úvodu tak dostává už prakticky mrtvý vztah Dani a Christiana velký prostor, a i když po příjezdu do vesnice se dění zaměřuje hlavně na rituály, poslední třetina opět prozkoumává hloubku jejich vztahu. Snímek tedy nelze brát čistě jako psychologický horor plný zvrhlých aktů, ale i jakou určitou sondu do problematiky vztahů a emocionálního vyčerpání.

Slunovrat je zvrácenou ukázkou toho, jak některé kulty mohly kdysi fungovat. Znázornění pohanských tradic a rituálů je v některých scénách vyneseno do značného extrému. Ne každý to snese. Umělecká stránka filmu však funguje na jedničku a asi není pochyb o tom, že v Asterovi se rodí velká, byť kontroverzní režisérská hvězda.