Filmová novinka
Dumbo: lidské postavy brání roztomilému slůněti v rozletu

Disney pokračuje ve svém nastaveném trendu posledních let a do kin poslal svou první letošní hranou pohádku. Věhlasný režisér Tim Burton (Alenka v říši divů, Střihoruký Edward) se rozhodl natočit příběh o létajícím slůněti Dumbovi, který byl v roce 1941 čtvrtým celovečerním filmem Disneyho. A i když je sloní hrdina hlavní hvězdou svého nového příběhu, vedlejší nedostatky filmu svýma velkýma ušima nezakryje.

Doba po první světové válce je zlá. Majitel cirkusu Max Medici (Danny DeVito) musí šetřit, kde se dá. Spoléhá se však na jednu investici. Z Asie koupil sloní samici, která má každým dnem porodit mládě. Když však přivede na svět Dumba, který má tak velké uši, že si na ně při chůzi šlape, je zpočátku rozčilený. Děti jeho cirkusové hvězdy Holta Farriera (Colin Farrell) - Milly (Nico Parkerová) a Joe (Finley Hobbins) ale objeví skrytý talent Dumba, který umí létat.

Z toho se tak rázem stane cirkusová hvězda, přičemž si jeho zázračné schopnosti všimne majitel zábavního parku Dreamland V.A. Vandevere (Michael Keaton). Ten sbírá různé hvězdy v cirkusovém oboru, ostatně jeho nejblyštivějším diamantem je královna vzduchu Colette Marchantová (Eva Greenová). Myšlenka spojit do jednoho představení právě ji a Dumba je pro něj moc lákavá a je ochoten zajít až za hranu lidskosti, aby dosáhl svého...

Znovushledání tria Burton-DeVitto-Keaton, kteří spolupracovali na Batmanovi, fanouškům jistě přinese určitou dávku nostalgie, nicméně Dumbo není tak temný jako příběh o netopýřím ochránci Gothamu. Svou stylizací spíše připomíná světlejšího Burtona, jako jsme například mohli vidět ve Velké rybě, kde režisér zázraky dvakrát nešetřil. A stejně tomu je i u Dumba. Už úvodní vlaková sekvence vyzařuje pohádkovost, velkolepě vypadající Dreamland působí jako opravdová "říše snů", je to však samotný Dumbo, který nejvíce okouzlí. Jeho digitální podoba respektující původní animovanou verzi je tak roztomilá, že to nebudou jen děti, které se dojmou.

Ovšem toho smutného a radostného dojímání není nakonec až tolik. Většina velkých, zásadních momentů (odloučení od mámy, první let...) už mohli fanoušci vidět v traileru, což je škoda, protože v konečném důsledku jako by Dumbo i přes ten kouzelný vizuál neměl tu opravdovou jiskru. Ve filmu nebyla jediná (!) dechberoucí scéna, která by se "navždy" vryla do paměti.

Nevýrazné lidské postavy

Největším neduhem filmu pak jsou lidské postavy. Jako nejzajímavější se zdá dívka Milly. V úvodu to skoro vypadá jako by to byl příběh hlavně o ní - chytrá holka, která v cirkusu pracovat nechce a touží být vědkyní. Nakonec ale její osobní dějovou linku Burton upozadí, a charakter tak vyjde do ztracena, což platí i u zbytku postav. Ty se postupně stavějí na stranu Dumba a zvířecí spravedlnosti a snaží se slůněti a jeho mámě pomoci. Dumbo je ale více než schopný postarat se sám o sebe, a tak v jeho cestě za svobodou hrají spíše druhé housle.

Dumbo je opravdový hrdina svého příběhu, což je samozřejmě v pořádku. Tak by to mělo být. S lidmi okolo cirkusu ale mohl Burton naložit lépe. Prakticky u nikoho nezaznamenáme nějaký postupný hlubší vývoj. Přitom času na plátně dostal každý dost. Všichni se jen prezentují jako empatičtí zvířecí zachránci a všechno ostatní jde bokem.

(Nejen) závěrečné poselství filmu se pak od původní verze významně odlišuje. V dnešní době, kdy se čím dál hlasitěji ozývají aktivisté bojující za práva zvířat, to však není nikterak překvapující, byť nezbytné. Jelikož jde však o rodinný film, je jedině dobře, že Burton zvolil právě tuhle cestu.

Dumbo funguje nejlépe, když daná scéna leží a padá čistě na něm. Právě tehdy se dějí ty pohádkové zázraky. Když se ale více zapojuje necitlivý nelida a stereotypně záporný byznysmen, dále válkou poznamenaný veterán, který po smrti manželky neumí se svými dětmi jednat, nebo neschopný, leč dobrosrdečný majitel rodinného cirkusu (všechno tedy jednotvárné postavy), vypadá to poněkud obyčejně, a veškeré kouzlo kolem létajícího slůněte tak ztrácí na lesku.