Filmová novinka
Ženy v běhu: předvídatelná uběhaná romantika

V bídě a zmaru českých komedií posledních let si není moc z čeho vybírat. Všechny vznikají podle jednoho mustru a postrádají nejen vtip, ale i elementární koukatelnost. Každý film, který alespoň v něčem vybočuje, je nutno vyzdvihnout. A Ženy v běhu takové jsou.

Hned na úvod je však nutno zmírnit nadšení. O kvalitě českých kinokomedií by se dalo mluvit hodiny, přičemž by zdaleka nestačila všechna synonyma pro výraz "špatný". Takže skutečnost, že něco oproti jiným vyniká, ještě neznamená, že je to dobré. Musíme si vypomoci nenáviděnou berličkou "na české poměry ucházející" a stále doufat, že se bídný stav naší kinematografie někdy v budoucnu zlepší.

Běh s urnou

Věra (Zlata Adamovská) prožila s Jindřichem (Bolek Polívka) hezký život až do jeho nečekané smrti. Je však pevně rozhodnutá splnit jeho poslední přání - zaběhnout maraton. Energická matka tří dcer v tom nevidí problém. Prostě si trasu rozdělí na čtyři díly a s tátou v urně na zádech zdolají těch 42 kilometrů jako rodinná štafeta. Že žádná z nich nikdy neuběhla ani metr, není problém. Do startu zbývají tři měsíce a trenér Vojta (Vladimír Polívka) by měl všechny ženy dostatečně připravit. Stačí jen začít.

Dcery se ale k nápadu stavějí opatrně. Mají úplně jiné starosti. Nejstarší Marcela (Tereza Kostková) dennodenně řeší průšvihy svých tří synů a trochu ji trápí i to, že jejich otec (Ondřej Vetchý) ji ani po dvaceti letech nepožádal o ruku. Prostřední Bára (Veronika Khek Kubařová) zase touží po dítěti, jenže svého partnera nachytala v posteli s jinou, tak je opět single, a nejmladší Kačka (Jenovéfa Boková) si zase maluje budoucnost s mužem, který má manželku. Priority všech jsou úplně jiné než běžecký trénink. Ovšem s běháním je to stejné jako v životě. Důležité je vydržet a nevzdat se...

Tragický scénář

Scenáristu Martina Horského, podepsaného pod snímky Láska je láska nebo Život je život, napadl námět k filmu o běhání - jak jinak - při běhání. Tentokrát se ale nespokojil jen se scénářem, ale chopil se i režie. Jeho prvotina nese všechny znaky debutu, musí ještě režijně dozrát, ale naznačil slibný potenciál. Jen lepší už nebude jako scenárista, protože právě scénář navzdory originálnímu tématu táhne film k zemi.

Dialogy trhají uši, jak při pokusech o humor znějí nerealisticky, a mnohdy přecházejí do skutečně trapných okamžiků. Kterýkoli moment z kuchyně dvojice Kostková - Vetchý, kde se kromě vlastní svatby řeší i ztráta panictví nejstaršího syna pomocí glos jeho mladších nechápavých sourozenců ("Chce se s ní rozejít, protože mu nechce dát. Sice nevím co, ale já bych taky nechtěl být s lakomou" - a podobně), nutí diváka zalézt hluboko pod sedačku a stydět se za tvůrce.

Podobně jako když si tvůrci pomáhají stokrát provařenými "žerty" při tréninku navlékání kondomu na okurku (v kolika filmech to bylo už k vidění?) nebo při hláškách "dnes je středa", což znamená den určený k souloži. Tato hláška byla vtipná v 60. letech, když se ve snímku Kdo chce zabít Jessii? objevila poprvé. Ale to už je třiapadesát let!

Šablonovitá romantika

Podobně zabolí z prstu vycucané zápletky. Co se romantické linie všech tří mladších žen týká, už po 20 minutách je jasno, jak to celé dopadne, když se hrdinové přirozeně spárují. Jen si musíme počkat další hodinu, během níž dojde i k povinnému dílčímu rozkolu, aby na konci mohlo vše dobře dopadnout. Což vzhledem k tomu, že těch rozkolů je víc, u každého páru nějaký, jejich seřazení hned za sebe působí neúmyslně komicky. Jako by měl Martin Horský  šablonu a pouze doplňoval dílky skládačky.

Ženy v běhu jedou podle šablony bohužel úplně ve všem. Třeba i v nadbytečném užívání product placementu, největšího moru českého filmu, bez nějž by spousta filmů nevznikla - a bylo by to zjevně dobře. Nebo v klišé o ženských a mužských světech. Nechybí ani veselý videoklip o běhání s motivační písničkou, dojemné vzpomínky na tátu, pár instantních mouder... zkrátka čekat od filmu jakoukoli originalitu nejde. Na to jsou čeští tvůrci příliš zbabělí.

Opravdová rodina

Přesto:oproti jiným komediím tu je čemu se zasmát. Humor sice místy drhne, ale občas se vtip podaří; na svědomí ho má výlučně mužská část ansámblu. A všichni herci, respektive hlavně herečky, opravdu působí jako rodina. Čtveřice Adamovská-Kostková-Kubařová-Boková spolu opravdu ladí. A vzhledem k tomu, že děti dvojice Kostková-Vetchý hrají skuteční synové Terezy Kostkové a Ondřeje Vetchého, vypadá jejich domácnost opravdově. Takže snímku lze odpustit i takový castingový fail, jakým je složení dvojice Veroniky Kubařové a Martina Hofmanna, protože ti k sobě nepasují ani v nejdivočejší fantazii.

Ženy v běhu jsou odpočinkovou a naprosto nenáročnou komedií, jejímž cílem není nic jiného než vytvořit dobrý pocit. To se daří, optimismus a pozitivní nálada ze snímku doslova tryská. Oproti jiným českým komediím se - kromě výše uvedeného - publikum za tvůrce nebude ani tolik stydět. A navíc: při odchodu z kina na diváka může padnout i chuť jít si zaběhat. A to všechno není málo.

Ženy v běhu