Třeba jsem mohl dopadnout jako Mick Jagger
21.05.2007 12:17
Před pár dny mu vyšlo CD a DVD Live 60, záznam koncertu z pražské Lucerny, kde Michal Prokop oslavil své loňské šedesátiny. K těm si taky po sedmnácti letech nadělil nové album.
Vedle šedesátky může být důvodem k bilancování taky letošní uvedení do Beatové síně slávy. Jaké to je být po těch letech nazpátek v muzice?
No, já jsem z ní nikdy úplně nevypadl. Odešel jsem z muziky jako z profese, která mě živila, již v roce 1990, ale hned po dvou letech jsem se do ní začal postupně vracet. Faktem je, že loňský rok byl výjimečný, protože mi po sedmnácti letech vyšla nová deska. A vůbec jsem nepočítal s tím, že bude mít takový ohlas. Upřímně řečeno jsem si nebyl jist, zda si vůbec mám dovolit připravovat nové album ještě v roce 2004, když jsem dostal první texty od Pavla Šruta, ale po jejich přečtení jsem zjistil, že už vážně není se na co vymlouvat…
Jak často jste vlastně během své pauzy koncertoval a jak se to změnilo v souvislosti s novým albem?
Asi osm let jsem hostoval u Vladimíra Mišíka, v roce 2000 jsem obnovil trio s Lubošem Andrštem a Honzou Hrubým…To byla taková malá sestava a dokonce nám vyšlo živé CD. Tehdy to bylo takových deset až patnáct koncertů za rok. A pak probíhaly vánoční koncerty v Divadle Archa s volným sdružením Friends…K albu Poprvé naposledy bylo těch koncertů o něco víc - něco přes dvacet, včetně několika festivalů. Já jsem vlastně Framus Five původně obnovil jenom na rok, ale díky velkému ohlasu publika a zájmu mých kolegů jsme se rozhodli, že budeme hrát dál.
Když jste zmínil ty festivaly… Vy jste asi před loňským rokem na podobných akcích moc nevystupoval?
V devadesátých letech jsem na festivalech nehrál téměř vůbec, byly to spíše výjimky, takže ten rozmach jsem vlastně nezažil…Ale je to velmi zajímavé. Jednak tam člověk občas vidí něco, co nezná, vlastně já neznám skoro nic…Přiznám se, že jsem za ty léta úplně vypadl ze scény a zejména mladší kapely neznám vůbec…Někde narazím na nějaké názvy a občas se jdu zeptat svého syna, o co jde. Většinou to bývá velmi příjemné, hodně lidí a specifická atmosféra. Osobně mám radši samostatné koncerty, ale festivaly mají rozhodně něco do sebe. Je fakt, že jich je u nás hrozně moc, a vím, že jsou kapely, které na nich vlastně stráví celé léto a to už mi přijde až dost.
Album se celkem slušně prodává, že?
Tak dostalo zlatou desku, to dneska není jen tak… samozřejmě, že v době, když jsem byl na vrcholu, v osmdesátých letech, nahrávek jsme prodávali desetkrát víc…Ale to byla úplně jiná situace a naprosto jiný trh.
Jak se stavíte k dnes tolik diskutovanému prodeji hudby přes internet?
Já jsem se k tomu dostal hrozně pozdě… Za mých časů to bývalo tak, že se nahrávky kopírovaly, ale vždycky to kvalitativně skočilo úplně někam jinam. Dneska jsou z hlediska kvality kopie a originál totéž a umí to každý počítač. Vlastně nevím, jestli to je dobře, nebo špatně. Dobré je, že se k tomu dostane víc lidí a navíc poměrně rychle, ale samozřejmě z hlediska obchodu, živení se hudbou a prodeje desek je to malér. Já osobně jsem příznivec klasických obchodů a myslím si, že nikdy nevymizí. Tak jako nikdy nevymizí knihy. Ať už je to knížka nebo deska, přece jen to určité kouzlo má. Alespoň pro někoho. Je to možná tím, že jsem starší, ale pro mě to určitou váhu ještě má, když to držím v ruce. I když uznávám, že mladá generace k tomu přistupuje jinak…
Když jste skončil v politice, začal jste se věnovat novinářské kariéře, hlavně v televizi…
Já se za novináře rozhodně nepovažuji a dokonce ani za moderátora v pravém smyslu slova…Už jsem to mnohokrát říkal, já nemám ambici jako například Marek Eben, který dělá typově velmi podobný pořad jako já…On je skutečně moderátor par excellence, který může moderovat stejně taneční soutěž jako karlovarský filmový festival. A výborně, chytře a inteligentně. Já se považuji spíše za hostitele a mým úkolem je vytáhnout z lidí to, co by mohlo být zajímavé. Vím, že z hlediska zvládnutí profese mám mnoho chyb, ale nepovažuji je vůbec za podstatné.
V pořadu Krásný ztráty bylo už přes pět set hostů. Na které vzpomínáte nejraději?
To je velmi častá otázka, na kterou odpovídám stále a velmi nerad…Není fér hodnotit, jestli někdo byl lepší nebo horší. Já ty hosty vybírám s kolegou Lacinou, který se mnou od samého začátku na pořadu spolupracuje. Snažíme se vybírat lidi, kteří jsou nějakým způsobem zajímaví, a sestavit je do dvojic, čímž se lišíme od ostatních takových show. Vždycky záleží na tom, jestli se povedla ta konstelace mezi oběma hosty, nejde jen o kvalitu jednoho či druhého, ale o to, jak fungují dohromady. Sám za sebe samozřejmě můžu říci, že jsem se v tom pořadu sešel s lidmi, se kterými bych se asi nikdy neseznámil. Kteří jsou natolik vzácní i ve světovém měřítku. To je bezpochyby Madeleine Albrightová, americkou ministryni zahraničí nepotkáte každý den a mít šanci si s ní přes hodinu povídat před kamerou a navíc s bývalým prezidentem, to je určitě výjimečná věc. Podobné to třeba bylo s Martinou Navrátilovou. Ale to jsou spíš moje pocity, rozhodně si nemyslím, že by tito lidé byli v pořadu lepší než jiní... Například teď jsem točil díl s režisérem Petrem Nikolaevem a Pavlem Zajíčkem z DG 307. To jsou lidi, kteří nejsou veřejnosti až tak známí, a vůbec bych si je netroufl srovnávat s Madeleine Albrightovou nebo Martinou Navrátilovou. Ale každý host má pro mě určitou kvalitu a já si nezvu lidi kvůli tomu, že zaujímají nějaké pozice na společenském žebříčku, ale protože mám pocit, že je za nimi buď zajímavá práce, nebo zajímavý osud.
Koho byste si do Krásných ztrát ještě přál pozvat nebo které osobnosti byste si ve svém pořadu přál seznámit?
Je určitě ještě pár lidí, které se mi z různých důvodů doposud nepodařilo do pořadu dostat. Namátkou třeba Jarek Nohavica, který do médií nerad chodí… Věra Čáslavská, kterou v tom seznamu máme již dlouho. Další je třeba Zdeněk Svěrák, kterého jednou za půl roku někde potkám a ptám se ho: Tak co, kdy už přijdete? - a on vždycky říká, že zatím ne, ale ať ho klidně zase otravuju… Naproti tomu například Ludvík Vaculík mi jednou řekl: Já na to rád koukám, ale nikdy vám tam nepřijdu. Já chci chodit do televize jenom tehdy, když chci něco říct, a ne když se chce něco ode mne. Ten názor samozřejmě respektuji.
Když jste hrál v roce 2005 v Chicagu, na festivalu Rockfest, v jednom rozhovoru jste se zmínil, že je škoda, že ta šance nepřišla o třicet let dřív…
Tak to víte, Chicago, to je Mekka elektrického blues. Tam hráli všichni ti od kterých jsme se to učili. Muddy Waters, Wilie Dixon a mnoho dalších. Tam to vzniklo a do dneška to tam žije… Navštívili jsme jeden takový klub, kde do dneška hrají někteří z těchto starých pánů a jejich následovníci... Jenže možnost zahrát si v USA v době, kdy bych to mohl zhodnotit a zúročit v nějakém dalším vývoji, ta tenkrát nepřišla. A teď … to víte, že je to nádherný, ale už z toho asi pro svou další tvorbu nic nevytěžím. Ale jsem rád, že alespoň na stará kolena se mi povedlo dostat se do té Mekky a zahrát si tam. Přestože samozřejmě devadesát pět procent publika byli Češi a Slováci.
Myslíte, že před lety byste měl šanci uspět s vaší tvorbou?
No, tak to je téma na hodně dlouhý samostatný rozhovor. Showbyznys v Americe samozřejmě nestojí jen na talentu, ale na spoustě dalších okolností, které prostě ovlivnit nelze, a taky na penězích. Do dneška se to nikomu moc nepovedlo. Ale to neznamená, že se to nikdy nestane. Je fakt, že tenkrát v roce 1968, tedy ještě před sovětskou okupací, to vypadalo, že se nám svět otevře. Můžu si dneska říkat, že jsem třeba mohl dopadnout jako Mick Jagger, ale je to spíš k smíchu, že jo… Ale říkat si to můžu, proč ne.
***
Michal Prokop začínal se svou skupinou Framus Five v polovině šedesátých let. Vrchol jeho kariéry přišel o dvě dekády později s alby Kolej Yesterday, Nic ve zlým, nic v dobrým a Snad nám naše děti prominou…. V roce 1990 odešel z hudební scény do politiky. Několik let byl poslancem, později také náměstkem ministra kultury a dlouholetým členem a předsedou Rady Českého rozhlasu. V posledních letech moderuje televizní talkshow Krásný ztráty. Po dlouhých sedmnácti letech vydal v roce 2006 novinkové album Poprvé naposledy a zároveň oslavil významné jubileum koncertem před vyprodanou Lucernou.
Foto: Michal Pařízek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.