Očima Vojtěcha Ryndy
2017, rok Agnieszky Hollandové

Světová premiéra její novinky Přes kosti mrtvých v hlavní soutěži na Berlinale, účast s projektem Šarlatán na koprodukčním trhu tamtéž a slavnostní zahájení domácí přehlídky Febiofest: to všechno jen v nadcházejících týdnech čeká slavnou polskou filmařku s českým "rozměrem" Agnieszku Hollandovou - tvůrkyni s výrazným étosem dobra a zla.

"Náš poslední absolvent, který se tučně zapsal do dějin kinematografie, je asi Jugoslávec Emir Kusturica," řekl tento týden děkan FAMU Zdeněk Holý v rozhovoru pro Aktuálně.cz na případný přípodotek novináře Martina Svobody ("FAMU se nachází na seznamu nejprestižnějších filmařských škol na světě, ale česká kinematografie naopak na úplném pokraji mezinárodního zájmu").

Jen několik let před Srbem Kusturicou (1978) FAMU vystudovala Polka Agnieszka Hollandová (1971), držitelka Českého lva, nominací na Oscara a řady dalších cen. Za svou aktivní účast při událostech pražského jara byla zatčena, k vypjaté citlivosti vůči polarizaci mezi dobrem a zlem napříč sociálními skupinami v komplikovaných dobách ji předurčovalo i vyrůstání v katolicko-židovské rodině, v níž otec za války stranil Rudé armádě a matka polskému odboji.

Filmová nomádka Agnieszka Hollandová vedle rodného Polska pracovala v někdejším západním Německu, v USA, na Slovensku i jinde, v posledních letech ji to však profesně táhne do země, kde vystudovala. Do české kinematografie se hluboce zapsala minisérií HBO Hořící keř (2013), v níž líčila události následující po sebeupálení Jana Palacha. Osudovým dilematům neochvějných i váhajících postav v kritických dobách se věnovala mimo jiné ve svých "holocaustových" filmech V temnotě (2011) či Evropa, Evropa (1990).

A na silných postavách stojí i její aktuální projekty. V temné detektivce Přes kosti mrtvých divák sleduje vzrůstající hrůzu malé osady na polsko-českém pohraničí prostřednictvím energické a excentrické figury Janiny Dušejkové, učitelky angličtiny v důchodovém věku. Na vesnici se v rychlém sledu stane několik záhadných vražd. Hrůza a zděšení z nich kontrastuje s obecným nezájmem, který doprovází masové vybíjení divoké zvěře. Na scénáři filmu na motivy novely Olgy Tokarczukové se podílel Štěpán Hulík (Pustina, Hořící keř), jednu z hlavní rolí ztvárnil Miroslav Krobot, českou stopu představují také střihač Pavel Hrdlička a produkční společnost nutprodukce. Světová premiéra proběhne v rámci hlavní soutěže Berlinale 12. února, v Čechách snímek zahájí 24. ročník festivalu Febiofest 23. března, do distribuce film nastoupí 20. dubna.

Ze 323 uchazečů z celého světa pak byl mezi dvacet titulů, které budou na letošním Berlinale prezentovány v rámci koprodukčního trhu, vybrán film Šarlatán. Agnieszka Hollandová jej bude režírovat podle scénáře Marka Epsteina. Ten je stejně jako producentky Šarlatána ze společnosti Marlene Film Production Svatky Peschkové a Šárky Cimbalové podepsán pod nejúspěšnějším českým filmem (nejen) loňského roku Anděl Páně 2. Příběh Šarlatána je inspirován životními osudy léčitele Jana Mikoláška.

"Agnieszka Hollandová k naší obrovské radosti na nabídku spolupráce kývla," říká Jaroslav Sedláček, dramaturg Filmového centra České televize, která se na snímku podílí. "A to navzdory tomu, že film o léčitelích už točila a že tak považovala dané téma pro sebe osobně za vyčerpané. Velmi správně totiž pochopila, že Šarlatán není o věcích mezi nebem a zemí, ale především o člověku, jeho slabosti i síle."

Nezlomná režisérka se k lidské slabosti i síle nevyjadřuje "jen" svým dílem, nýbrž i osobním příkladem. Strhující jsou třeba její proslovy v rámci udílení Cen Evropské filmové akademie, jíž je předsedkyní: s buldočí odhodlaností se při nich bere za umělce utiskované, umlčované a perzekuované, jako je například ukrajinský režisér Oleg Sencov, odsouzený ke dvaceti letům v ruském kriminále za protesty proti anexi Krymu. Na Berlinale poběží v sekci Special dokument The Trial: The State of Russia vs. Oleg Sentsov (Proces: Rusko versus Oleg Sencov). Agnieszka Hollandová bude u toho a nebude mlčet.