Jednobuněčný inženýr staví železnici. Jde mu to skvěle

Primitivní jednobuněčný organismus zvládl naplánovat železniční tratě přinejmenším stejně efektivně jako lidští inženýři. Stačilo ho motivovat ovesnými vločkami.

Specialista na konstrukci vysoce efektivních sítí nemusí mít titul z technické univerzity a při práci se obejde bez počítače, pravítka, kružítka... Dokonce i bez mozku.

Vápenatka je podivuhodné stvoření patřící mezi hlenky, s nimiž si biologové dlouho nevěděli rady. Řadili je mezi houby, nyní je považují za měňavkovité prvoky. Dovedou vytvářet rozsáhlé ploché útvary o slizovité konzistenci, které se mohou složitě větvit.

Tým japonských a britských biologů vytvořil zmenšený model okolí Tokia, do něhož místo měst rozmístil ovesné vločky sloužící vápenatce jako zdroj potravy. „Krajinu" pokrýval vlhký substrát, na němž se hlenkám dobře roste.

Různě intenzivním osvětlením, které má rovněž na růst hlenek vliv, navíc simulovali geomorfologii terénu, čímž vytvořili přirozené překážky - obdobu hor a jezer. Hlenku potom umístili do „Tokia" a nechali ji, ať se k potravě dostane, jak umí.

ČTĚTE TAKÉ: Rozverná biologie: Bezocaska ocasatá a nestoudný penis

Vápenatka vytvořila síť nápadně podobnou skutečnému systému železničních tratí v okolí Tokia. Jednoduchý tvoreček si počínal velmi úsporně: síť nebyla zbytečně rozsáhlá, zároveň však byla sestavena tak, aby případné náhodné přerušení některé z větví neznamenalo kolaps. Většinou existovala „objížďka" jen o málo delší než původní trasa.

Vědci sledovali, jakým způsobem síť vzniká, a své poznatky využili při konstrukci matematického modelu simulujícího celý proces. Získali tak nástroj pro tvorbu efektivních spojení více bodů bez jednoho jasně definovaného centra, což může najít uplatnění například při návrzích počítačových nebo telekomunikačních sítí. Své výsledky zveřejnili v aktuálním vydání časopisu Science.

Foto: Science/AAAS