Geologický pankáč
Cílek: Nechovám se jako guru, ale té roli se vyhnout nedá

Geolog Václav Cílek patří mezi nejznámější české vědce. Čítáme jeho názory na změny klimatu, příčiny povodní, známe jeho vyprávění o kopcích i dolech... Ale jaký je on sám? V osobním rozhovoru mluví o svém dětství mezi kameny i slony, o ošklivém pádu do Dyje, strachu, hornické zkušenosti a práci s motykou.

Pro spoustu lidí jste guru, kterého velmi uznávají a uctívají. Ale mám někdy pocit, když někoho slyším parafrázovat některé vaše teze, že si vyzobávají taková líbivá zjednodušená "moudra", že je to vlastně trochu zájem o problémy světa z gauče. Nevadí vám to?

Ať mi to vadí, nebo ne, nemůžu s tím nic dělat. Co řeknete, stává se veřejným majetkem, i když tomu někdo rozumí třeba deformovaně. Ale myslím, že i lidi, kteří pochopí vzkaz trochu jinak, než autor zamýšlel, to může posunout v jejich úvahách. A ta moje "guruovská" pozice mě znervózňuje, bráním se jí. Normální guru by psal do novin články na úderná témata a snažil se lidi přesvědčit o své "pravdě", já od toho spíš utíkám... Ale pak přijdou lidi jako vy - a já novináře neodmítám - a dávají mi otázky, já se snažím odpovídat nejlépe, jak dovedu, a mé názory jsou pak publikovány. Ale nesplňuji roli gurua s aktivním programem. Ovšem mám v sobě puzení, tvořivost k psaní knížek, tu nemůžu přerušit, to dělat musím.

Vystudoval jste hornickou průmyslovku a načas jste se skutečně stal horníkem. To bylo z kádrových důvodů, nemohl jste na vysokou?

Ne. Já horníkem chtěl opravdu být, na vysokou školu jsem původně nechtěl. Tehdy byla práce v příbramských rudných dolech opravdu příjemná a zajímavá, bavilo mě to a líbilo se mi to, pracovní tempo bylo rozumný, lidi zajímaví, ale postupně doly končily. Dalo se přejít na uran, ale ten už nebyl žádná legrace.

Kromě globálních klimatických změn mluvíte v médiích často také o nevyhnutelném kolapsu civilizace. Může člověk, který o tom ví tolik, klidně spát?

Určitě. Především se opravdu ukazuje, že kolapsy do přirozeného cyklu společnosti patří, že se dějí. Ne často, jednou za pár století, ale dějí. A následuje po nich regenerace. Kolapsy mají velmi individuální průběh, nejlepší odpovědi dává archeologie. Když máte dobré přírodní zázemí, což v Čechách máme, a rozumnou vládu, což na úrovni municipalit pravděpodobně i u nás docela funguje, tak je reálná šance, že i když bude katastrofický scénář obtížný, dá se zvládnout. Vnímám pružnost cyklů společenských, stejně tak jako jsou cykly ekonomické. Kolapsu se v podstatě nedá asi vyhnout, ale dá se zmírnit. Nebo odsunout. Bavíme se o dalších dvaceti, třiceti letech, kdy vy budete velmi pravděpodobně žít a možná budu žít i já. Jako společnost narážíme na mez možností.

* Proč má rád Řecko?

* Má nějaký oblíbený kámen z dětství?

* Dostal se kvůli práci do nebezpečných situací?

* Proč nerad vzpomíná?

* Z čeho má strach?

* Co jsou podle něj vůdčí síly globalizace?

Odpovědi na tyto a další otázky si můžete přečíst v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 4. srpna 2014.