Klimatologická prognóza
Odlišná teplota hemisfér způsobí přesun srážek

Severní polokoule naší planety se ohřívá rychleji než jižní. Rozdíl se začal zvyšovat od počátku osmdesátých let minulého století. Dá se od něj čekat posun oblastí, kde nejvíc prší, na sever.

Za našich časů už by asi bylo hodně těžké najít někoho, kdo se ještě nedoslechl o globálním oteplování. Z rostoucí teploty Země se stalo všeobecné téma. Možná méně lidí už ale ví, že neroste rovnoměrně. Kromě meziročních fluktuací je pozoruhodná i odchylka mezi oteplováním severní a jižní polokoule. Severní polokoule se ohřívá rychleji než jižní. Může za to nejspíš větší podíl souše. Teplota kontinentů roste rychleji než teplota oceánu. Skupina vědců, vedená Andrewem Friedmanem z univerzity v Berkeley, zkusila zjistit, jak tento rozdíl ovlivní srážky.

Výsledky svého snažení zveřejnili v časopise Journal of Climate, vydávaného Americkou meteorologickou společností. Analyzovali několik rozsáhlých souborů dat o teplotách a srážkách, pokrývajících víc než sto let. Naroubovali na ně matematické modely účinků oteplování, aby se pokusili odhadnout budoucí vývoj.

Rozdíl teplot obou polokoulí se ve sledované době pohyboval v pásmu širokém zhruba 0,8 stupně Celsia. Většinu studovaného období se příliš neměnil. V šedesátých letech se dokonce zmenšoval. Od osmdesátých let minulého století naopak roste. Friedman a jeho spolupracovníci si myslí, že dlouhou stagnaci způsobilo vzájemné vylučování vlivu atmosférických aerosolů a skleníkových plynů.

Zákon o čistém vzduchu

Aerosoly jsou drobné částečky rozptýlené v povětří. Na rozdíl od skleníkových plynů by měly zeměkouli ochlazovat. Dokazuje to například skutečnost, že po sopečných erupcích se globální teplota snižuje. Působení aerosolů je zatím málo prozkoumáno a vnáší do předpovědí vývoje zemského klimatu nepřesnosti. Do osmdesátých let zvládal prach v atmosféře vyvažovat působení vody, oxidu uhličitého, metanu, a dalších plynů.

Zhruba před třiceti lety jejich účinky nad vlivem prachových částic převládly a teplotní nůžky se počaly rozevírat. Podle vědců za to mohou i opatření proti vypouštění sulfátů. Světové vlády s nimi začaly v sedmdesátých letech minulého století. Jako průkopnická země fungovaly Spojené státy, které v roce 1970 vydaly speciální Zákon o čistém vzduchu (Clean Air Act).

Hadleyova buňka

Rozdíl teplot by se měl nadále zvyšovat celé naše století. Pokud mají meteorologové pravdu, mělo by na severu oproti jihu zeslabit proudění, označované jako Hadleyova buňka.Jeho jméno odkazuje na britského právníka a amatérského meteorologa George Hadleyho, jenž na jeho existenci poukázal už v osmnáctém století. Je to hlavní systém výměny energie v atmosféře okolo rovníků. Způsobuje pasáty i tropické bouře.

Srážková pásma by se měla vlivem oslabení přemístit k severu, což by mohlo prohloubit sucha v oblastech, která už dnes souží nedostatek vody, předpovídají vědci. Jinde by změna zas mohla přinést deštivější počasí. Matematické modely změn pozemského klimatu ovšem přibývají rychleji, než se mění klima samotné. Jestli na nich něco bylo, se ukáže teprve časem.