Ptáci feministi
Čím víc je samců, tím jsou zženštilejší

VIDEO. Proč se samci některých druhů zvířat starají o mláďata, místo aby jejich matky opustili a hledali další partnerky, které by mohli oplodnit? A proč samičky soupeří o přízeň samců?

V živé přírodě většinou platí tradiční rozdělení rolí. Kdyby byla zvířata lidmi, u drtivé většiny z nich by samičky vařily, praly, uklízely, staraly se o děti, drhly schody a tak dále. Samečci by vydělávali peníze a jinak se jen váleli doma na gauči. Čas od času se ale najde nějaký druh, který to má naopak. Třeba samci mořských koníků mají speciální vak na přechovávání plodu. Během páření jim do něj samička naklade vajíčka. Samci je pak několik týdnů nosí, dokud se z nich nevyklube potěr (viz video). Samičky už si tou dobou dávno užívají života.

Podobné výjimky jsou známy snad ze všech větších větví evolučního stromu živočichů. Vědcům pochopitelně vrtá hlavou, čím to je. Co donutí samce, aby se o mláďata starali? Proč je konkurence samic o samce tužší než konkurence samců o samice?

Jedno z možných řešení prověřila v časopise Nature Communications trojice ekologů: András Liker, Robert Freckleton a Tamás Székely. András Liker pracuje na Panonské univerzitě v maďarském Veszprému a na sheffieldské univerzitě, kde je zaměstnán i Robert Freckleton. Tamás Székely je původem Maďar stejně jako Liker, ale působí na britské univerzitě v Bathu a na dvou německých školách, v Bielefeldu a v Göttingenu.

Kudy pod pantofel

Podle představ teoretických ekologů by prohození rolí mohlo být způsobeno poměrem pohlaví. V populaci s vyrovnaným poměrem pohlaví nebo s převahou samic je nejvýhodnější jednoduchá a mnohokrát ověřená strategie. Samec udělá dobře, když se co nejdřív po kopulaci vzdálí a k samici ani případným plodům spojení už se nadále nehlásí. Nejlepší je se poohlédnout po nějaké další partnerce. Ve vysoké konkurenci mnoha dalších samců je ale šance na další úspěch mizivá.

Chci-li pojistit průchod svých genů do dalších generací, hodí se, abych se staral o potomstvo. Liker, Freckleton a Székely otestovali teorii na dostupných datech o životě ptáků obývajících mořská a říční pobřeží. Všechni se živí zhruba stejným způsobem.

Některé druhy, třeba slučice zlatá, která žije v Africe, Indii a Jihovýchodní Asii, mají samčí a samičí role prohozené. Samičky jsou i větší a zdobnější, což by se dalo čekat spíš od samců. Naproti tomu taková čejka chocholatá vyznává tradiční rodinné uspořádání.

Zajatci evoluce

Vědci porovnali osmnáct druhů ptáků. Sklon samců starat se o mláďata se zvyšoval s jejich podílem na celkové populaci druhu. Zároveň klesal i sklon samců k záletnictví. U samiček to bylo naopak. Oba vztahy byly nezávislé na vzájemné příbuznosti jednotlivých druhů. To je důležité, protože by se dalo čekat, že blíže příbuzné druhy se budou chovat podobně. Vztah se nemusí týkat jen prohazování samčích a samičích rolí.

Podle vědců se dá v populacích nachýlených na jednu či druhou stranu čekat větší výskyt homosexuálních párů, ať už samčích nebo samičích. Příslušníci hojnějšího pohlaví by také mohli častěji zůstávat s rodiči a pomáhat s výchovou sourozenců, místo aby se sami rozmnožovali. Příčina vychýleného poměru pohlaví u zkoumaných druhů není jasná. Většina ptáků se rodí v poměru jedna ku jedné.

Jsou-li v dospělosti četnější samci, musí to znamenat, že samice z nějakého důvodu méně často přežívají, a naopak. Pokud by bylo soupeření o příležitosti k rozmnožování s příslušníky vlastního pohlaví riskantní a provázela ho vysoká úmrtnost, mohl by druh v netradičním uspořádání rolí samců a samic zamrznout. Samice mohly chovat a vypadat jako samci, protože je jich málo. Málo by jich mohlo být, protože se chovají a vypadají jako samci a víc umírají, a tak pořád dokola.