Džungle v plamenech
Nelijte palmový olej do ohně! apeluje ochránkyně
27.01.2016 09:45 Rozhovor
Kateřina Holubová je ekoložka na druhou. Vědkyně a aktivistka zároveň. Jako bioložka studuje pralesní ekosystémy a nedokáže zůstat nečinná, když se džungle ocitne v plamenech. Stala se mluvčí Koalice proti palmovému oleji. "Omezením jeho spotřeby pomůžeme chránit pralesy, orangutany, indonéské děti i celou planetu," vzkazuje.
Proč si česká bioložka zvolí za svůj vědecký rajon zrovna tropy?
Mám ráda teplo a od dětství miluju prales. Kniha džunglí byla moje bible. Jako každé dítě jsem měla ráda zvířata, pro mě ovšem čím víc exotická, tím líp. Prales je líheň biodiverzity, domovem nesmírného množství druhů, úžasných až bizarních a stále více ohrožených. Vím, že když se v Česku řekne ekologie, vybaví se lidem hlavně lezení na komíny, blokády, třídění odpadu...
Mě ale vždy primárně zajímala ekologie v jejím základním smyslu, tedy vztahy mezi organismy a jejich životním prostředím. Nestačila mi ochrana jako aktivismus, chtěla jsem se hlouběji dozvědět, jak to v přírodě funguje. Mám ráda takové ty "pohádky", jak který živočich žije, v jaké symbióze s kým, jak je evolučně přizpůsoben svému prostředí, kdo na něm parazituje, zajímají mě celé ekosystémy, potravní řetězce, provázanost přírodních dějů.
Zároveň ale máte částečný úvazek v Greenpeace a jste mluvčí Koalice proti palmovému oleji, což aktivismus je.
Když v současném světě člověk cítí, že je potřeba něco zásadně a rychle změnit, aktivismu se nejspíš nevyhne. Měl by ale stát na vědeckých základech, aby se z něho nestala prostá demagogie. Upřednostňuju vyjednávání. Ke stromu bych se byla ochotná přivázat, až kdyby se vyčerpaly všechny naděje na domluvu.
Hodně jste cestovala. Kde všude jste už byla?
V Indonésii - na Jávě, Bali a na Sumatře -, na malajské části Bornea, v Thajsku, na Srí Lance, na Maledivách, chystám se na Filipíny. Chci ochutnávat prales jako nízkonákladový cestovatel - batůžkář. Na cestách mám svá témata, na Sumatře třeba český projekt Kukang, který usiluje o ochranu outloně váhavého, nesmírně roztomilé noční poloopice s velkýma očima. Jedná se o vážně ohrožený druh, protože je žádaným zbožím na černém trhu se zvířaty.
Má chudák smůlu, že je tak roztomilý?
Přesně tak. Prodává a pašuje se jako domácí mazlíček, na internetu kolují "roztomilá" videa, kde jsou vystresovaní outloni "lechtáni", krmeni rýžovými kuličkami, což je pro ně naprosto nevhodná potrava, nebo kde nad sebou drží deštníček. Dokonce i třeba Paris Hilton a Rihanna se s outloněm v šatičkách fotily na Facebook a jejich snímky obletěly svět. Je však potřeba si uvědomit, že se opravdu jedná o týrání ohroženého divokého druhu živočicha. A víte, že jako jediný primát na světě je jedovatý?
To jsem netušila.
Má jed v loktech. Pomocí zubů si ho z loketních žláz roztírá po těle, čímž chrání sebe a mláďata před nepřáteli. Jenže člověk ho samozřejmě přechytračil, je-li outloň loven na chov, bez umrtvení se mu na černých trzích se zvířaty uštípnou nebo vytrhnou zuby, aby nemohl svého nového majitele pokousat a zanést mu do rány jed. Pak ta zvířata dostávají různé infekce, trpí stresem a podvýživou, pomalu umírají... Musím ale říct, že obecně mi daleko míň vadí, když zvíře - i když samozřejmě ne takto ohrožené a ilegálně obchodované - chová někdo jako mazlíčka v Evropě nebo v Americe, tady je obvykle mazlíček mazlíčkem, nemá to většinou formu týrání. Zvířata daleko víc trpí, jsou-li domácími "mazlíčky" přímo v tropech.
Tomu nerozumím. Místní lidé v tropech chovají mazlíčky?
Ano. Mnohdy v jejich rukou končí kromě ptáků také mláďata outloňů, orangutanů, gibonů a dalších zvířat z pralesa, dají je na řetěz a mají je připoutané u domu, krmí je třeba rýží a smaženou zeleninou. A to ještě v lepším případě. Někdy je mají v tmavé kleci někde pod barákem, téměř bez možnosti pohybu. Mají ta zvířata často jako objekt, po kterém třeba pro zábavu házejí kamení a klacky.
Není to paradox, že většina aktivit v ochraně pralesů vychází z prostředí euroamerické civilizace?
Mnohé domorodé kmeny, které v pralese žijí, z něj mají respekt a koexistují s ním, aniž by ho ničily. Často se ho vlastně bojí, je to jejich zdroj obživy, své vesnice si staví na prosvětlených místech, zbavují se pralesa bezprostředně ve svém okolí. Mnohdy nechápou, proč by se měl chránit, což je zcela pochopitelné, znají jen les kolem sebe, nevysvětlíte jim, že stromů je málo. Domorodci, kteří jsou už trošinku ovlivnění západní kulturou, ale ztrácejí pouto k pralesu i respekt z něj. Přestávají pěstovat a chovat, ale kupují.
Vojtěch Novotný (přední tropický biolog, který už dvacet let žije střídavě na Papui-Nové Guineji a v Českých Budějovicích, pozn. red.) říká, že pro prales je vlastně pozitivní, když se domorodci stěhují do měst, protože lidé z měst se obecně více zajímají o přírodu, i když jsou jí vzdálenější, vnímají ji také z estetického hlediska, uvědomují si víc souvislostí.
Angažujete se v hnutí proti palmovému oleji. V prvé řadě jde právě o ochranu pralesů, které velkopěstitelé palmového oleje likvidují - kácejí a vypalují, aby měli prostor pro své palmy. Loni se navíc oheň šířil víc než obvykle, Indonésie byla v plamenech... V českých médiích se o tom moc nepsalo. Proč by nás to vlastně mělo zajímat?
Pralesy ovlivňují celý ekosystém planety. Když o významnou část přijdeme, naruší se koloběh vody a do ovzduší unikne spousta skleníkových plynů, což bude mít dopad na klima. Hořící Indonésie je problém nás všech. Klimatické změny jsou už teď výrazné, a kdyby došlo ke zničení pralesů, bude ještě hůř. Potřebujeme přírodu, její ekologické služby, které jsou pro nás životně důležité, ale za které neplatíme a považujeme je za samozřejmost. A ne nepodstatné je i samotné estetické hledisko - pralesy a bohatství druhů v nich jsou krásné a dokonalé. Byla by škoda o to přijít.
Nezmínila jste asi nejrozšířenější argument, že pralesy jsou plícemi planety. Záměrně? Protože se o dýchání dělí s oceány, respektive s mikroorganismy v nich? Mám pocit, že se ve vás někdy tluče vědkyně a aktivistka, někdy by bylo asi jednodušší říkat ekofráze, ale vám to moc nejde, že?
Ano, nejde mi to přes pusu. Spoustě lidí se informace musí podávat jednoduše, fráze nejsou lživé, jen zjednodušené, ale já jsem opatrnější k některým "pravdám". Nejvíc kyslíku skutečně vzniká v oceánech, ale pralesy jsou v tomto smyslu také důležité, jen se nedá říct, že bez pralesů přijdeme o kyslík na Zemi, tak to neříkám.
Když už jsme u těch frází, napíšu-li do vyhledávače "palmový olej", naskočí mi jako první slova "je jed" a objeví se spousta článků o tom, jaký je to smrťák. Pokud si ale dám práci a dohledám články odborníků na výživu, které srovnávají zdraví a škodlivost různých tuků, vychází z toho palmový olej asi jako sádlo. Proto v souvislosti s palmovým olejem mnohem více ukazujeme globální problémy v důsledku ničení pralesů. Z pohledu výživy je palmový olej asi jako to sádlo, hlavní problém je v míře konzumace. Takzvané nasycené mastné kyseliny, kterých obsahuje velké množství, nejsou samy o sobě škodlivé, nebo dokonce jedovaté, pokud jsou v jídelníčku zastoupeny omezeně. Když si jednou za čas namažete na chleba sádlo, nic se nestane, pokud budete jíst sádlo denně a ve větším množství, ohrožujete své srdce, oběhový systém a přispíváte ke vzniku dalších nemocí. Spousta lidí palmový olej ale vnímá automaticky jako zdravější, protože je rostlinný.
Pojďme tedy k tomu, oč opravdu běží. Jak souvisejí požáry pralesa s palmovým olejem?
Producenti palmového oleje potřebují víc a víc půdy pro své plantáže. Vytěží cenné stromy, na zbytku pralesa založí požár a vypálí ho, je to nejrychlejší a nejlevnější způsob, jak připravit zemědělskou půdu. Je to nezákonné, ale v Indonésii se zákony příliš nerespektují, korupce je obrovská. Ale pozor, abychom byli spravedliví, požáry mají na svědomí i drobní pěstitelé, kteří si chtějí vypálit místo pro svá malá políčka. Dělali to tak odjakživa. Dokud je prales zdravý, je v něm vysoká vlhkost, hoří velmi špatně. Ale stačí pár týdnů sucha a je průšvih. A kvůli jevu El Niño byla loni v oblasti extrémní sucha, i deštné pralesy hořely jako suchý smrkový les. Všem se to vymklo z rukou. Indonésané jsou navíc náruživí kuřáci, stačí i jeden nešťastný nedopalek... Za dva měsíce požárů bylo do ovzduší vypuštěno více emisí skleníkových plynů, než kolik vyprodukuje třeba Německo za celý rok.
Smutným maskotem hnutí proti palmovému oleji je orangutan, ročně je jich kvůli palmoolejnému průmyslu zabito až pět tisíc. A co lidé? Jak požáry ohrožují samotné Indonésany?
Na následky požárů a smogu v celé jihovýchodní Asii průměrně umírá ročně asi 110 tisíc lidí, aktuální odhad je však až půl milionu. Ti lidé neumírají v plamenech, ale až později v důsledku nemocí dýchacích cest. Odhady z loňských požárů mluví o půl milionu postižených. Nejvíce ohrožené jsou malé děti. Dávky toxických látek přesahují horní hranice... Před ohněm se lidi evakuují, ale před toxickými látkami v ovzduší není úniku.
A bouří se místní proti "palmářům"?
Ano, dochází ke konfliktům místních s palmoolejnými společnostmi, probíhají různé protesty, lidé o problému vědí a nedá se říci, že by byli zcela pasivní. O masový odpor se však nejedná. Mnozí jsou přesvědčeni, že proti vládě a korporacím nemají šanci, i kdyby se stavěli na hlavu. Korupce a silná lobby producentů je všudypřítomná, vysocí politici jsou nezřídka zároveň akcionáři největších palmoolejných společností, ta země je prosáknutá uplácením a stylem "malá domů". Navíc nemají katastrální mapy, nikdo neví, komu která půda patří, tyto informace se nesmějí zveřejňovat. Je to absurdní. I když indonéská vláda má nyní v plánu toto konečně změnit. Tak uvidíme.
Sama se výrobkům s palmovým olejem vyhýbáte?
Snažím se. S potravinami je to poměrně snadné, palmový olej je hlavně v těch nezdravých, nadbytečných, průmyslově balených věcech, jako jsou sušenky, čokoládové tyčinky, instantní a smažená jídla a "snacky", kterým se můžete vyhnout, když chcete jíst zdravě. V kvalitní, především hořké čokoládě většinou není, dá se najít i celá řada jiných sladkostí bez něj. Už rok se musí na etiketě uvádět konkrétní typ použitých olejů, včetně palmového. V restauracích moc nejím, rychlému občerstvení, kde se palmový olej hodně používá, se vyhýbám. Ale samozřejmě že výjimečně něco z nutnosti sním, třeba tuhle obloženou housku, kterou zaháním hlad v kavárně, a v bílém pečivu z velkých pekáren palmový olej bývá. Větší problém je ale s kosmetikou, mycími a čisticími prostředky, ve kterých se olej ukrývá pod několika desítkami různých chemických názvů. Podařilo se nám vypátrat jen málo výrobků, kde není. Navíc to bývají bio a eko výrobky, které jsou dražší a při svém platu-neplatu si toho nemůžu dovolit kupovat mnoho. I když ono ve skutečnosti člověku stačí mít málo. A podařilo se mi dokonce "protipalmově" naočkovat i rodiče.
Koalice proti palmovému oleji |
"Chceme lidi informovat, přimět je, aby četli složení produktů, snižovali obecně svou spotřebu, nejen tuků, pokusili se palmový olej ze svého jídelníčku vyřadit, jak jen to jde, a nahradit ho vhodnějšími alternativami v podobě lokálních nebo evropských olejů," říká mluvčí koalice Kateřina Holubová. "Naším cílem je přesvědčit i výrobce, aby palmový olej nahrazovali lokálními oleji. Už se objevují malé firmy, ale i velké nadnárodní korporace, které se zavazují, že palmový olej postupně vyloučí nebo budou alespoň používat ten z udržitelnějších zdrojů. Ve velké části případů nejde o altruismus, vidí v tom mimo jiné možnost, jak si udělat dobré jméno, dobrou image, ale na tom není nic špatného." Na stránkách www.StopPalmovemuOleji.cz najdete seznamy výrobků, které obsahují a neobsahují palmový olej. Pozor na palmičku Certifikát RSPO údajně označuje výrobky z šetrně provozovaných plantáží. "Máme důvodné podezření, že je to jen zástěrka, která má výrobce očistit v očích zodpovědnějších evropských spotřebitelů. Rozdíl mezi olejem s certifikátem a bez něj pravděpodobně není," varuje Holubová. |
Kateřina Holubová (23. října 1990 v Hradci Králové) - po gymnáziu vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK, bakalářský obor ekologická a evoluční biologie a magisterský obor ekologie - během studií se věnovala především makroekologii na tématu teritorií a domovských okrsků ptáků, nyní hledá téma pro doktorandské studium - pracuje na pralesní kampani v Greenpeace, je mluvčí Koalice proti palmovému oleji - v budoucnu by chtěla cestovat a podílet se na projektech na ochranu pralesů a ohrožených druhů zvířat v tropech, především v jihovýchodní Asii - je svobodná, s přítelem žije v Blansku |
Rozhovor jsme převzali z časopisu INSTINKT.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.