Analýza
Afričtí migranti posílají domů miliardy dolarů

Mnoha africkým státům se vyplatí podporovat migraci svých obyvatel do Evropy. Žádná zahraniční humanitární pomoc totiž nedokáže ani zdaleka nahradit peníze, které migranti ročně pošlou do svých domovských zemí.

Tvrdí to alespoň rozsáhlá analýza v rakouském deníku Kurier, zaměřená na řešení takzvané migrační krize. Podle autorů této analýzy poslali afričtí migranti ze zahraničí svým rodinám v roce 2016 celkem 35 miliard dolarů (780 miliard korun), přičemž se tento příspěvek za posledních deset let zdvojnásobil. Nejde ale jen o peníze z Evropy či Ameriky. Zhruba polovinu z této částky představují příspěvky migrantů, kteří ze své země uprchli do jiného státu na africkém kontinentu. Zbylých zhruba 17 miliard pak bylo odesláno africkými migranty z Evropy, USA a dalších bohatých částí světa.

"Z tohoto pohledu vypadá celkový evropský příspěvek na vrácení afrických migrantů domů poněkud žalostně," napsal Kurier. EU totiž přispěla na "reintegraci" utečenců z afrických zemí částkou 1,8 miliardy EUR (46 miliard korun), tedy ani ne sedmnáctinou sumy, kterou africké státy získaly od svých migrantů v zahraničí.

Příkladů je mnoho. Například v Libérii tvoří podle Kurieru příspěvek od zahraničních migrantů třetinu hrubého domácího produktu země, v Gambii čtvrtinu. Podobné je to i v jiných afrických zemích. Do Senegalu naposílají migranti ročně 1,6 miliardy dolarů, což představuje 12 % HDP. V Ghaně se jedná o šestiprocentní podíl. Analýza tak dochází k závěru, že deklarovaná snaha některých evropských politiků zabránit migraci z Afriky pomocí finanční injekce do rozvoje hospodářství a zlepšení životních podmínek Afričanů má jen minimální šanci na úspěch. "Afrika žije ze svých migrantů," napsal Kurier. Částky, odesílané migranty domů, mnohonásobně převyšují sumy, které Evropané nabízejí za to, že Afričané zůstanou v domovských zemích.

V Nigérii, nejlidnatějším africkém státě, dostanou místní obyvatelé od svých příbuzných v zahraničí 20,5 miliardy dolarů. To jsou 4 % nigerijského HDP, z kterých je financována třetina importu zboží do Nigérie. Podle autorů rakouské analýzy tak není divu, že mnohé africké státy se k nabídce finanční pomoci ze strany EU nebo USA výměnou za zastavení migrace stavějí poněkud odtažitě. Z čistě pragmatických důvodů je totiž vysílání migrantů do bohatých zemí mnohem výhodnější. Státy nejen nemají žádný zájem na tom, aby migraci bránily, ale v mnoha případech jí dokonce aktivně podporují.

Analýzu Kurieru připomíná chladné přijetí nabídky, s kterou přišla loni v říjnu německá kancléřka Angela Merkelová při své návštěvě střední Afriky. Prezidentovi Nigeru Mahammadou Issoufoudovi nabídla 17 milionů eur okamžitě a dalších 60 milionů později na vytvoření a zajištění pracovních míst ve městě Agadez, v němž se shromažďují uprchlíci a převaděči směřující přes Saharu do Libye.

V přepočtu takřka dvě miliardy korun z Německa měly sloužit k tomu, aby Niger přestal podporovat převaděčství a raději nabídl svým obyvatelům pracovní příležitosti doma. Prezident Nigeru sice nabídku přijal, ovšem zároveň prohlásil, že by jeho země potřebovala mnohem silnější finanční injekci. Přímé i nepřímé zisky z převaděčství a migrace jsou totiž výrazně vyšší.

"Jedná se o částky, které vysoce překračují nejen klasickou rozvojovou pomoc, ale dokonce v některých případech i zahraniční investice," tvrdí autoři rakouské analýzy. Většina afrických států si tak podle nich přes veškeré proklamace nemůže ve skutečnosti dovolit přijmout účinná opatření proti migraci. "Cesta na sever je zatím tím nejjednoduším řešením nejen pro Afričany, ale i pro státy, ze kterých migranti odcházejí," tvrdí Kurier.