Německý bolehlav
Uprchlický průmysl. Žadatelé o azyl jsou i slušný byznys

Statisíce migrantů, kteří se dostávají do Evropy, jsou ohromným byznysem, na němž lze i slušně vydělat. Třeba na jejich ubytovávání a s tím spojenou péčí o ně. Pro uprchlíky je Německo vysněnou zemí. A pro mnoho Němců jsou uprchlíci snovým zdrojem příjmů, píše například deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) o miliardovém obchodu.

Problematice, která v řadě případů přerostla ve skandály, se věnují četná německá média. Jde o dokola se opakující problém. Spolkovým zemím a obcím chybějí pod náporem migrantů stále častěji místa na jejich ubytování, a proto je už nějakou dobu hledají i v soukromém sektoru.

V hotelech, hostelech, penzionech či u majitelů bytů. Pro ně se žadatelé o azyl stávají vpravdě zlatým dolem. Objevily se i případy, kdy nájemce bytu doslova vyhnal sociálně slabší, kteří v něm dosud bydleli, aby prostory uvolnil pro uprchlíky, protože obce jsou ochotny za jejich ubytování platit vyšší nájem.

Takové případy jen přilévají olej do ohně napětí, které aktuálně mezi Němci a žadateli o azyl existuje. Ochota Němců migrantům pomáhat, jak ukazují statistiky, se zmenšuje.

K extrémním případům, které pronikly na veřejnost, patří kauza uprchlice se šesti dětmi, kterou město Berlín ubytovalo koncem března ve čtyřpokojovém bytě (95 metrů čtverečních) ve čtvrti Lichtenberg. Skandální případ odhalil bulvární deník Bild.

Ačkoli běžný pronájem takového bytu v dané lokalitě činí i s energiemi kolem jednoho tisíce eur měsíčně (27 tisíc korun), obec za něj v tomto případě platila 10 500 eur měsíčně (284 tisíc korun). Vrcholem bylo, dodává berlínská televize a rozhlas rbb, že člověku, který naprosto přemrštěné nájemné kasíroval, byt ani nepatřil, ale sám ho měl pronajatý od zemského podniku Berlinovo.

Jak rbb přiznala mluvčí berlínské sociální správy Regina Keidingová, chování některých pronajímatelů je "totálně nestydaté". Nezákonné to ale není, dodává. Někteří si tak na utrpení a problémech druhých slušně mastí kapsy.

Berlínský senát (zemská vláda) platí soukromníkům za jedno přenocování žadatele o azyl až 50 eur (asi 1350 korun). Podle dostupných údajů se nyní v Německu pohybuje platba obcí za jednoho migranta a noc v privátním sektoru v průměru mezi 25 a 40 eury. Může být ale i vyšší. Jak připomíná list FAZ, sumy se zpravidla nezveřejňují, neboť jsou předmětem dohody mezi oběma stranami.

To platí i pro první z příkladů, o němž píše v jednom ze svých čerstvých článků Frankfurter Allgemeine. Jde o poněkud omšelý, dvouhvězdičkový hotel Anna na okraji Frankfurtu nad Mohanem. Aktuálně je v něm ubytováno 89 žadatelů o azyl plus 80 dalších, kteří nemají stálé bydliště. Účty platí město.

Kolik? To redaktorovi neprozradila ani šéfka hotelu, ani frankfurtský sociální úřad. Cena je výsledkem dohody a nezveřejňuje se. Pro hoteliéra musí být ale taková obsazenost snem, konstatuje list.

O něco sdílnější byl majitel penzionu v dolnofranckém Ortenu, který ubytoval 35 žadatelů o azyl z Pákistánu, Sýrie a Íránu. Naznačil, že 25 eur za nocležníka za den je reálná suma. Může si mnout ruce, za rok mu migranti naplní kasu 320 tisíci eury (asi 8,64 milionu korun). To není zlé v místě, kde penziony zůstávají po většinu roku poloprázdné.

Podobně to cítí desítky hotelů, hostelů a penzionů po celém Německu, které objevily žadatele o azyl jako skvělý zdroj příjmů. Navíc s jistotou úhrady účtů.

Jak odhadují zemské úřady, péče o žadatele o azyl, která letos počítá s 450 tisíci nově příchozími, by je měla v roce 2015 přijít na 5,6 miliardy eur (zhruba 151 miliard korun). Jak ovšem naznačuje nejnovější vývoj, bude to nejspíše mnohem více.

Už se totiž objevily prognózy, podle nichž by mohlo letos do Spolkové republiky dorazit až šest set tisíc žadatelů o azyl.

Centrální statistiky, které ukazují, kam miliardy plynou, neexistují, konstatuje FAZ. "Je naprosto nepřehledné, na co se peníze vydávají, o tom sotva co víme," kritizuje situaci Bernd Mesovic, zástupce hlavního manažera organizace Pro Asyl.

Z příkladů jednotlivých obcí lze vyvodit, že zhruba polovina peněz se vyplácí přímo azylantům, zbylá polovina jde na ubytování, péči, správu, návštěvy u lékaře a na další výkony.

Jde o miliardy. A z tak obřího koláče chtějí mít něco vedle ubytovatelů i mnozí jiní: stavební firmy, plánovací kanceláře, bezpečnostní firmy či dobročinné organizace. Seznam profitérů je dlouhý.

Slušný kus koláče si ukrajuje European Homecare, píše list FAZ, který je podle vlastních údajů největším provozovatelem uprchlických domovů v Německu. Provozuje devadesát zařízení a nyní ubytovává asi 145 tisíc žadatelů o azyl. "Jsme na tomto trhu jako Aldi (známý řetězec supermarketů)," uvádí mluvčí organizace.

Tedy svého druhu discounter, jehož ceny jsou příznivé a služby nikoli špatné. Vzhledem k tomu, že pracuje ve velkém, dokáže European Homecare stlačit náklady na ubytování jednoho uprchlíka co nejníže. Od úřadů požaduje za osobu 11 eur na den (asi 300 korun). I tak si podnik vede ekonomicky dost slušně, loni dosáhl obratu 30 milionů eur (asi 810 milionů korun).

Zvláštním problémem jsou bezpečnostní služby v ubytovacích zařízeních pro žadatele o azyl. Bezpečnostní branži rozčiluje přidělování příslušných veřejných zakázek, protože se podle ní orientuje hlavně na nejnižší ceny.

Přitom, jak vysvětluje Harald Olschok, manažer Kötter Security, úkoly zajištění bezpečnosti v azylových a uprchlických zařízeních jsou vysoce citlivá oblast.

Za minimální mzdu podle jeho názoru nelze sehnat přiměřeně kvalifikovaný personál, který je pedagogicky a mezikulturně vyškolený. Odhaduje se, že zařízení na ubytování migrantů nyní po celé Spolkové republice střeží tři až čtyři tisíce pracovníků privátních bezpečnostních služeb. A jejich počet se stále zvyšuje.

Dohody mezi obcemi a soukromými ubytovateli kritizuje Pro Asyl jako "nesvatou alianci". "Chybí nezávislý kontrolní systém na základě jasných zákonů," dodává jeho zástupce Mesovic.