Složitá evakuace
Že děti z jeskyně neumějí plavat, je v Thajsku úplně normální

Někteří z chlapců, kteří uvázli v částečně zatopené jeskyni na severu Thajska, neumějí plavat. Tím se ještě více komplikuje evakuace, ke které se dnes rozhodli přistoupit záchranáři. Jak poznamenává list The New York Times, pro občany zemí, kde patří výuka plavání k základním aktivitám malých dětí, to může být nepochopitelné, ale Thajci nejsou v tomto ohledu v jihovýchodní Asii výjimkou.

V Thajsku je mnoho matek přesvědčeno, že znalost plavání zvyšuje riziko, že se dítě utopí, podotýká technický ředitel z organizace Alliance for Save Children Michael Linnan. Podle něho je běžné, že v této části světa umí plavat jen asi pětina populace, v těch chudších zemích dokonce ještě méně. Platí to i pro námořníky, rybáře a další profese neodmyslitelně spjaté s vodou.

Dětský fond OSN (UNICEF) ve zprávě z roku 2012 uvedl, že hlavní příčinou úmrtí dětí v asijských zemích s nízkými a středními příjmy je utonutí. Děti neumírají v bazénech, ale v kontaktu s přírodní vodou a při "spontánních rizikových aktivitách".

Zpráva thajského ministerstva zdravotnictví z roku 2014 konstatuje, že utonutí je hlavní příčinou úmrtí dětí ve věku do 15 let. Denně v Thajsku utonou v průměru čtyři děti, což je až patnáctkrát více než v některých rozvinutých zemích.

Linnan řekl, že Thajsko v posledních letech udělalo mnoho v prevenci dětských úrazů. Doufá, že případ jeskyně Tcham Luang Nang Non, odkud je ode dneška skupina mladých fotbalistů evakuována, bude právě tou lekcí, která poukáže na to, že v prevenci utonutí je třeba udělat víc.

Co bude potom? 

O tom, jak s chlapci, kteří jsou ve věku mezi 11 a 16 lety, pracovat po záchraně, řekla listu The Guardian dětská psycholožka Andrea Daneseová. Psychické problémy se podle ní objeví v minimu případů, ale stav chlapců bude i tak nutné určitý čas po vysvobození sledovat.

"Po tak dlouhém čase stráveném v podzemí se může objevit mírná zmatenost, podobně jako v případě pásmové nemoci," říká Daneseová. Rodičům by se mělo dostat odborné rady, jak s chlapci jednat. Hlavně je třeba děti ujistit, že nebezpečí skončilo a že je normální pociťovat po tak děsivé zkušenosti nezvyklé emoce.

"Mnozí z nich budou projevovat silné emoce. Mohou být plačtiví, může se objevit vznětlivost i závislost. U většiny to do několika týdnů zmizí," sdělila Daneseová. Jen výjimečně se může u některého z chlapců objevit vážnější psychický problém, jako jsou deprese, úzkost nebo posttraumatická stresová porucha. Proto je potřeba chlapce sledovat a dobře odhadnout, zda nehrozí nebezpečí sebepoškození. V úvahu je třeba také vzít náchylnost k psychopatologii z dřívějška.