24. září 38: Československo rychle mobilizuje
24.09.2008 07:35 Aktualizováno 24.09. 07:50
O všeobecné mobilizaci rozhodla 23. září porada prezidenta Edvarda Beneše s předsedou úřednické vlády generálem Janem Syrovým, předáky koaličních stran a některými ministry. K veřejnosti se informace o stavu válečné pohotovosti dostala prostřednictvím rozhlasu v půl jedenácté v noci poté, co ji jednomyslně schválila vláda.
Depeše, kterou nechal prezident Beneš následujícího dne rozeslat na československá zastupitelství, popisuje víceméně hladký sled událostí: "Průběh mobilizace bezvadný, lid absolutně pevný, vláda plným pánem situace...".
ČTĚTE TAKÉ: 24. září 1938: Na Němcích možno pozorovati zastrašenost
Za pouhý den se u svých útvarů přihlásily tři čtvrtiny bojeschopných mužů. Do stavu válečné pohotovosti bylo uvedeno 18 ročníků I. zálohy a část příslušníků II. zálohy z řad specialistů. Celkem ke svým jednotkám nastoupilo 1 075 000 mužů. Většina z nich se hlásila k československé a rusínské národnosti (72 procent), k maďarské šest procent. Německého původu mělo být zhruba 21 procent branců, ale téměř třetina z nich odmítla uposlechnout povolávací rozkaz.
ČTĚTE TAKÉ: Československá legenda LT 35 se vrací domů
Velení armády bylo svěřeno zkušeným důstojníkům, kteří se proslavili zejména v československých legiích v Rusku. V čele stál armádní generál Ludvík Krejčí, který pražské vládě opakovaně deklaroval připravenost a odhodlanost vojáků bojovat. Hlavní velitelství sídlilo nejprve v Klánovicích u Prahy a pak na zámku v Račicích u Vyškova.
Československá generalita měla od konce srpna zprávy o skrytě probíhající částečné mobilizaci německé armády a předpokládala, že směr hlavního německého úderu povede ze severu a jihu Moravy. Postupně však mezi důstojnictvem převládl názor, že se protivník zaměří spíše na úder do Čech.
ČTĚTE TAKÉ: 23. září 1938: Svědectví devadesátiletého veterána
Obrana větší části Čech měla připadnout první armádě v čele s naturalizovaným Čechem armádním generálem Sergejem Vojcechovským. Severní Moravu od Králík k Jablunkovskému průsmyku měla na starosti druhá armáda divizního generála Vojtěcha Luži, za obranu Moravy odpovídala čtvrtá armáda armádního generála Lva Prchaly a Slovensko a Podkarpatskou Rus měla z Kremnice bránit třetí armáda armádního generála Josefa Votruby.
Šéf generálního štábu Krejčí mohl počítat s podporou 40 divizí, z toho bylo 35 pěších, čtyři rychlé a jedna motorizovaná. Armáda navíc disponovala ještě dalšími formacemi o síle tří divizí. K vedení boje mohla využít 350 tanků, 887 bojových letadel první linie, více než 38 tisíc lehkých a 7000 těžkých kulometů a takřka 5000 děl. Kromě toho bylo k 23. září stavebně dokončeno a z velké části vyzbrojeno 263 těžkých objektů a kolem 9632 objektů lehkých.
Konečná verze plánu Zelený, jímž chtěl Adolf Hitler vojensky podrobit první republiku, předpokládala nasazení pěti armád o síle 39 divizí z celkového počtu 46 divizí, kterými německá armáda v roce 1938 disponovala. Velitelé relativně dobře vyzbrojené československé armády si však uvědomovali, že úspěšná obrana vlasti spočívala v rychlém zásahu spojeneckých sil, v prvé řadě Francie, s níž měla předmnichovská republika vedle politických i úzké vztahy vojenské.
Tradiční spojenci však upřednostňovali politické, a nikoliv vojenské řešení konfliktu. Jasným signálem pro Prahu byla mnichovská dohoda, ve které představitelé Německa, Francie, Británie a Itálie rozhodli o postoupení československého pohraničí Německu.
Vláda s prezidentem Benešem přes odpor armádních špiček a některých členů vlády, například ministra Petra Zenkla, 30. září mnichovský diktát přijala. Napsala tak tečku za jednou etapou existence Československa.
Foto: VHÚ, army.cz
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.