Rozhovor TÝDNE
Heraldik: Český lev pochází z Moravy

Zatímco dříve byly erby výsadou šlechticů, dnes si může znak pořídit každý. Stačí zaplatit. Touze po vlastní symbolice tak ve velkém podléhají obce i jednotlivci. "Ve znaku může být prakticky cokoli. Zkumavka, atomové jádro i ženské ňadro. Jen se musí zachytit obecně a dvojrozměrně. Žádné fotografie tedy nehrozí," říká v rozhovoru pro časopis TÝDEN heraldik a vexilolog Zdeněk Kubík.

Lvi a orli. Tato dvě zvířata jsou ve státních znacích zemí Evropy k vidění suverénně nejčastěji. Jak se tam třeba lvi dostali, když se v evropské přírodě nevyskytují?

Souvisí to s úplnými počátky heraldiky. Evropští vladaři a šlechtici se s těmito králi zvířat setkali v jedenáctém a dvanáctém století v Orientu během křížových výprav. Kvůli lepší identifikaci v boji tehdy začali používat obrazové symboly na svých jezdeckých štítech. A právě tato dominantní silná zvířata se pro tyto účely skvěle hodila. Lev je navíc zvíře biblické, spojované s kmenem Juda a králem Davidem. A jelikož Kristus byl potomkem tohoto rodu, evropští panovníci symbol lva citlivě vnímali jako jakýsi předobraz Krista, krále králů, jehož Boží hrob přijeli do Svaté země osvobodit.

A tak ho chtěl mít ve štítu každý...

Doslova se to nabízelo. Potomci prvních křižáků pak v domovských zemích tuto symboliku po svých statečných předcích převzali, podědili. Ostatně slovo erb pochází z německého výrazu das Erbe, tedy dědictví. Lev spolu s orlem se stali klíčovými a vůbec nejčastěji zastoupenými obecnými heraldickými figurami erbů panovnických rodů. A logicky se postupem času dostali i do tolika znaků státních.

Včetně toho českého. Na legendě o tom, že nám lva do znaku vysloužil kníže Bruncvík za to, že zabil draka, tedy není ani zbla pravdy?

Ne. Je to jen jedna z mnoha erbovních pověstí, kterými si lidé chtěli vysvětlit, jak se jim do znaku nebo rodového erbu dostalo to či ono. Pravdu neměl ani Dalimil, jenž ve své kronice píše, že stříbrného lva v červeném poli do erbu získal druhý český král Vladislav I. od císaře Fridricha Barbarossy za pomoc při dobývání Milána v polovině dvanáctého století. Z historického hlediska je to nesmysl.

Povídejte...

Heraldický panovnický znak máme doložen poprvé teprve u Přemysla Otakara I. roku 1192. Až do své smrti pečetil jezdeckou pečetí s vyobrazením orlice na štítě. Tento náš první dědičný král byl v úzkém kontaktu s císaři, můžeme se tedy domnívat, že tradiční císařskou symboliku, známou už od dob starého Říma, přebral od nich. Mimochodem, pouze v českém heraldickém názvosloví se jednohlavý orel označuje pojmem orlice. Všechny heraldické figury jsou přitom výhradně mužského pohlaví.

Na genderovou vyváženost se v tomto oboru evidentně moc nehraje.

To opravdu ne. Zvířata na erbech a znacích jsou samci kvůli označení dominance a moci. Naši heraldici v devatenáctém století však pro lepší orientaci vymysleli toto terminologické odlišení dvouhlavého orla a jednohlavé orlice. Je to česká rarita. Když si vezmete třeba polský státní znak, Polák by řekl, že je na něm stříbrný, tedy bílý orel, pro Čecha je to však stříbrná orlice. Ale zpět k Přemyslu Otakarovi I. Jeho starší bratr Vladislav Jindřich rezignoval na český trůn a přesunul se na Moravu, do Brna. A právě na jeho markraběcí pečeti je v roce 1213 poprvé doložen lev.