ScioŠkola
Expert: Děti se naučí hlavně to, co chtějí. Školám chybí odvaha

Škola bez tříd a bez učitelů na pražském Chodově má za sebou první pololetí. Biflování vyjmenovaných slov a Přemyslovců dětem k ničemu není, i počítat či číst se naučí samy, když budou chtít, je přesvědčený její zakladatel Ondřej Šteffl.

Ve ScioŠkole děti nejsou rozdělené do tříd, místo učitelů mají průvodce a dělají jen to, co si samy vyberou. Co se v ní vlastně naučí?

Když budou děti chtít, tak se naučí cokoliv. Učitelé ve většině škol se mohou přetrhnout, aby děti něco naučili, ale fakt je ten, že pokud to děti nezajímá, tak z toho stejně nic nepochytí. Když děti samy chtějí, tak jedou jak raketa. Kdysi v Americe vyzkoušeli, že pět let matematiky se dá dohnat za jediný rok. To samé se čtením. Když děti zjistí, že potřebují umět číst, a to v tomto světě určitě zjistí, tak se to prostě naučí samy. Některé ve čtyřech, některé až v devíti letech. Jenom musíme mít dost odvahy nechat je. To hlavní, co se naučí ve Scioškole, je učit se. Učit se s radostí a s chutí, a umět si zodpovědně vybrat, co se chci naučit.

A co když se děti rozhodnou, že je nezajímají třeba vyjmenovaná slova - tak se je prostě učit nebudou?

Vy znáte vyjmenovaná slova? Umíte je vyjmenovat? Ve Scioškole vyjmenovaná slova neučíme. Mně diktáty nikdy nešly, správně jsem se naučil psát až tím, že jsem hodně četl. Kdo hodně čte, nemůže dělat chyby v tvrdých a měkkých i. Každé slovo přece nějak vypadá, a když vidím napsáno třeba "hmiz", tak vím, že to je špatně.

Ale ne každý má takové estetické vnímání, aby jím mohl směle nahradit znalost gramatiky. Nebudou z dětí, které se nenaučí vyjmenovaná slova, pologramoti?

Přílišný důraz na pravopis je právě to, co mnohým dětem brání, aby se naučily pořádně psát. Ony se pak totiž bojí, že udělají chybu. Myslí na pravopis a už jim nezbývá kapacita rozmýšlet, co chtějí říct. A tak vyjadřování nerozvíjejí a ten strach jim zůstane. Když je naopak necháte, tak už pětileté dítě umí napsat skvělý příběh, ale budete v něm mít slova jako "mňeli". Holčička, od které takové pohádky mám, dnes umí 6 jazyků, a co je nejzábavnější, jeden čas si přivydělávala jako korektorka.

Ale až tyto děti půjdou z devítky, budou muset projít sítem vašich vlastních sciotestů, aby se dostaly na střední školy - budou na to připraveny?

To víte, že budou. My je na to sice připravovat nebudeme, ale když budou chtít, tak se na to bez problému za dva měsíce připraví samy. My je naučíme, jak se učit.

Vaše společnost na jedné straně vysílá do světa testy, které nutí děti biflovat, na druhé straně jim otevírá školu, kde se nic učit nemusejí. Jak se to vlastně slučuje?

Dlouhou dobu se vyráběly měřiče emisí pro normální auta, teď se začaly dělat elektromobily. Bude ale ještě dlouho trvat, než měřiče už nikdo nebude potřebovat... Kvůli testům si spousta lidí myslí, že jsme výkonově orientovaná škola. My jsme si od začátku dávali pozor, abychom nevzali někoho, kdo sem nechce. My jsme se takové rodiče snažili už při zápise odradit a vysvětlit jim, že k nám nechtějí.

Jak poznáte, že někdo, kdo se hlásí na soukromou placenou školu, na ni vlastně nechce?

To jsou lidé, kteří jdou po výkonu, což zjistíte za chvíli. Začnou klást otázky, kdy a jak že ty děti budou připravené na přijímací zkoušky na osmiletá gymnázia a zda budou pořádně umět vyjmenovaná slova a jestli budeme děti připravovat na mezinárodní maturitu IB. A já jim odpovídám, že tohle nejsou naše priority. Asi třiceti přihlášeným rodičům jsme to rozmluvili. Ve třech případech jsme je museli odmítnout. Jedno dítě zapsala do školy maminka, a když tatínek zjistil, jak to u nás chodí, tak svoje dítě zase odhlásil. Ale to bylo jen jedno dítě ze sto šesti. Zbylých sto pět je spokojených.

Kdo tedy takovou alternativní školu vyhledává?

Jsou obecně dva druhy rodičů, kteří nejsou spokojeni s většinovou státní školou. Jedněm se zdá, že se děti učí málo a chtěli by větší výkon, a pak jsou ti, co mají dojem, že škola není vůči dětem partnerská a vstřícná, že je nerespektuje, že nerozvíjí jejich osobnost po všech stránkách tak, jak by si přáli. Pro ty první jsou výkonové školy jako je většina víceletých gymnázií, PORG nebo třeba English College a Francouzské lyceum, pro ty druhé jsou to různé alternativy jako Montessori, Waldorfské školy, Da Vinci, Livingstone nebo my, prostě školy, kde není prioritou akademický výkon ale celkový rozvoj dětí. Těch druhých poslední roky rychle přibývá.

Který typ školy je lepší?

Obojí je dobré, záleží na nátuře. Konzervativní rodiče chtějí školy typu PORG, liberální rodiče chtějí školy typu Scioškola. To, zda jsme nastavení konzervativně nebo liberálně, je nám ze sedmdesáti procent vrozeno, mluví o tom v knize Morálka lidské mysli americký psycholog Jonathan Haidt. S tím nic nezmůžeme. Konzervativci mají větší část mozku zvanou amygdala, a jsou proto citlivější na signály věštící nebezpečí a na změny. Liberálové zase mají větší cingulum, které souvisí s požitkem a prožitkem. Konzervativní školy jsou dobré i špatné, stejně tak jako jsou dobré i špatné školy s liberálním přístupem, i jistě jsou dobré i špatné školy státní, které nejsou tak vyhraněné, ale zpravidla mají blíž ke konzervativnímu přístupu.

Vy jste před čtvrt stoletím založil PORG, školu orientovanou na výkon, a teď vrháte do českého vzdělávacího prostoru její pravý opak. Změnil jste názor na to, co je pro děti dobré?

Já jsem mezitím zestárl, hodně jsem četl, mnohé se naučil a o vzdělávání přemýšlel, vychoval dvě skvělé děti - což je ovšem především zásluha mé ženy. Dnes vím, co to je liberální vzdělávání, a to jsem před 25 lety nevěděl. Ale ani tehdy PORG nebyl úplně výkonová škola, tu z něj udělal až Václav Klaus mladší.

Proč jsou klasické školy takové, jaké jsou?

Školy v té podobě, jaké je známe dneska, vznikly před nějakými 250 lety a to po vzoru vojenských a církevních institucí a manufaktur, a to si s sebou nesou pořád. Žádná psychologie se v nich neřešila, protože obor psychologie vůbec neexistoval. Školy tehdy moc nezajímalo, jak se vlastně děti učí nebo jak funguje dětská mysl. Kognitivní vědy jako je psychologie, umělá inteligence, lingvistika, neurověda, antropologie či filosofie mezitím přinášejí spoustu nových poznatků o tom, o čem ta klasická škola neměla potuchy a dělala tudíž chyby. Specialista na mozek John Medina v knize Pravidla mozku dokonce tvrdí, že kdybychom chtěli vytvořit prostředí zvláště nepříznivé pro lidský mozek, tak vytvoříme klasickou školní třídu.

Alternativní školy typu Montessori nebo Waldorf už tu mezitím jsou více než 80 let. Pokud je klasické školství pro děti špatné, proč se mezitím ve větší míře nerozšířily tyto jiné alternativy?

V klasické konzervativní škole je každá změna složitá, protože typ lidí, kteří jsou s ní spjati, jsou od přírody nějak nastaveni. Podle klasifikace MBTI, tedy klasifikace osobnosti často používané v personalistice, se lidé svým založením dělí do čtyř různých kategorií. Máme "racionály", to jsou architekti nových myšlenek, kteří se pohybují ve světě abstrakcí a možností, to jsem třeba já. Dále jsou mezi námi "idealisté", kteří bývají výjimečně zdatní v práci s lidmi, jsou empatičtí a dovedou skvěle uchopit pocity. Třetí jsou "hráči", takoví dobrodruzi, kteří vyřeší každou situaci a rozhodují se na poslední chvíli. A velkou skupinou jsou "strážci". Ti dohlížejí na běh společnosti, udržují tradice a snaží se ve věcech udržet řád. To jsou lidé, kteří mají blízko ke konzervatismu a dbají na pořádek, řád, strukturu a hierarchii. Líbí se jim škola, kde se postupuje podle pravidel, ta pravidla chtějí dodržovat a do jisté míry se brání změnám. V běžné populaci je strážců asi 35 procent, ale mezi učiteli jich je 85 procent. A to vede k tomu, že škola se nechce moc měnit, nové poznatky se šíří pomalu. Ale důvodů, proč se u nás nerozvíjejí jiné typy škol, je víc, například státní regulace. Třeba v Holandsku je jiných typů škol mnohem víc.

Přál byste si, aby se směrem liberální výuky ubírala reforma školství?

To prosím vás ne! Mým cílem není reformovat české školství na liberální, to by bylo jako idea jednotného školství Nejedlého (Zdeněk Nejedlý byl kontroverzní komunistický ministr školství v letech 1945-1946 a 1948-1953, pozn. red.) My od jeho dob pořád žijeme v bludu, že školství má být jednotné. To je nesmysl, školství v našem nejednotném světě se musí rozrůznit, mají být skvělé konzervativní i skvělé liberální školy. Jedna metoda není lepší než druhá, každému vyhovuje něco jiného. Je chyba, když se stát snaží diktovat, jak mají vypadat a co musí dělat všechny školy. Právě kvůli tomu se celý český školský systém zvolna rozkládá.

I v Čechách se mezitím prosadily alternativní koncepty jako program Začít spolu, Montessori a Waldorf. K jakému směru se hlásíte vy?

Založili jsme školu na zelené louce a snažíme se zapomenout na všechno, co jsme sami ve škole zažili a doposud viděli, a dělat to tak, jak plyne z poznatků kognitivních věd a jak nám káže zdravý rozum. Ale to je právě hrozně těžké. Jak říkal už jeden zen-buddhistický mnich, když se ho ptali, co je nejtěžší na světě - "Nejtěžší na světě", odpověděl, "je nemyslet na bobra". Jakmile se vám něco dostane do hlavy, tak je hrozně těžké to z ní dostat ven. Už Platon v Prótagorovi mluvil o tom, že když sníte špatné jídlo, tak ho můžete vyzvrátit, ale jakmile se vám do hlavy dostanou špatné myšlenky, nejde se jich zbavit.

Jaký bobr vám vězí v hlavě?

My všichni jsme vlastně pokažení tím, že jsme mnoho let chodili do klasických škol. Zanechaly v nás nevykořenitelné stopy, máme za to, že něco musí být nějak a nemůže to být jinak. Vezměte si, když se třeba ve třídě perou děti. První reakce člověka je, že to je špatně. Nikdy jsme ve škole nezažili, že by bylo povoleno se prát, tak máme pocit, že prát se je špatné. Přitom mláďata všech vyspělejších savců se perou - ať už jsou to koťata nebo štěňata či malé opičky. A nikdy si neublíží. Je to důležité pro rozvoj hrubé motoriky i pro jejich emoční potřeby.