Vojtěch Filip: Nejen má Šumava
12.05.2010 19:27
Jsem Jihočech. Tady jsem se narodil, prožil svá první léta, chodil do školy, abych později s rockovou skupinou prožíval další kus svého mládí, oženil se, narodily se mně zde děti, po vystudování jsem se sem zase vrátil, abych tu pracoval a prožíval dny odpočinku.
Dnes, jistě, pro povinnosti v Praze, mnohé dny prožívám mimo svůj kraj, ale stále se do něho vracím, odpočívám tu, ale také i pracuji a účastním se řešení, nebo alespoň těmto řešením se snažím napomoci, řady místních problémů. Jedním z nich je také, dnes velmi mediálně frekventovaná problematika Národního parku Šumava.
Přiznávám, že pro mne právě tato naše hraniční oblast, hory, které tvoří přirozené hranice s Německem a Rakouskem, mnoho znamená. Tatínek tady v boletickém prostoru pracoval jako voják a i zde jsem také dělal první dětské krůčky. Bylo to v Hodňově, kousek od dnešní Lipenské nádrže, tři kilometry od Horní Plané, rodiště básníka Adalberta Stiftera, jenž je dnes také rakouským národním básníkem. Nikdy však neopustil svými myšlenkami, svým dílem, svůj povltavský kraj, stejně jako jiný Němec pocházející ze strání u Vydry, Karel Klostermann, jenž se pro změnu stal, ač jiné národnosti, českým národním spisovatelem. Dnes jsem od hor Slepičích a vlastně i Novohradských.
I odtud jsem často směřoval a směřuji ve svých výletech na šumavské pláně, do Srní, k Horské Kvildě, do Volar, na Libín, Kleť či k Javorníku, mimochodem nejvyšší české hoře v tzv. druhé republice a v době nacistické okupace.
Je to můj kraj, kraj části mého mládí. Četl jsem kdesi, že lidé v dospělosti, si místa, kde prožili své dětství, později idealizují. Je to jistě možné, ale - i když mohu mít kritický pohled na leckteré jednotlivosti - jde o kraj stále stejně krásný, přitažlivý, plný nádherných zákoutí, přírodních lokalit, jež snad nejsou nikde jinde ve světě.
Kraj poezie, nádherných západů slunce a ještě krásnějších východů, kraj ochránců hranic - těch dávných Králováků i pozdějších Pohraničníků, kteří zde stíhali pašerácké Krále
Šumavy a hlídali zemské či státní hranice. Kraj plný vzpomínek, jenž nejen v nich, ale i ve skutečnosti zůstal pro mne stále krásný a hodný obdivu.
Aby tomu tak však bylo i v budoucnosti, je třeba jeho vývoj zabezpečit i legislativně. Jak známo Bursíkovo pojetí péče o Šumavu, způsobilo nemalé škody na jeho vývoji a nezásahy do kůrovcové kalamity se ukázaly jako zhoubné. Proto jsem uvítal iniciativu na přijetí nějakého zákonného řešení, jež by konečně zabránilo subjektivistickým přístupům některých tzv. ekologických aktivistů a bylo zárukou úspěšného vývoje parku i v budoucích desetiletích. Šumava totiž je prostorem, kde je nejen významná flóra a fauna, ale žijí a dále chtějí žít lidé, kde chtějí pracovat a odpočívat, kam se chceme vracet. Proto jsem trvale předkládal zákon o šumavském národním parku, neochota politických seskupení ho však neumožnila přijmout, přesto, že předchozí i současné vedení obou krajů, jimž tvoří hranici, tady Jihočeského i Plzeňského, takový zákon podporovala a představitelé toho Plzeňského dokonce jistý návrh již připravili.
V předvolebních Otázkách Speciál Václava Moravce vysílaných z Jihočeského kraje jsem proto zdůraznil, že nemalou úlohu hrají v „boji o Šumavu" ekonomické zájmy. Musel jsem i konstatovat, že nikdo nevysvětlil, proč se zde v jednom roce ztratil majetek za sto padesát milionů korun, ani proč vlastně je taková nevůle k přijetí zákona o Národním parku Šumava, v němž budou zcela jasně stanoveny bariéry pro tzv. „ochranářské" přístupy a naopak podmínky jeho dalšího rozvoje.
Věřím, že v příštím volebním období uspějeme a park se bude moci už konečně ke spokojenosti většiny v něm žijících obyvatel dále rozvíjet.
Šumava je pro mne Jihočecha jedním z nejvýznamnějších míst našeho kraje. Společně s rybníky, zámky a hrady, lesy a řekami, místem, na které jsme - my Jihočeši a vlastně všichni obyvatelé České republiky - právem pyšni. Jen musíme pro ni už konečně něco udělat, aby se úspěšně mohla vyvíjet i v budoucnosti, aby se v ní nechalo žít, pracovat i odpočívat.
Redakce on-line deníku TÝDEN.CZ nezasahuje do textu.
Foto: Robert Zlatohlávek
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.