Baťa z Harlemu

Franka Lucase, hlavní postavu snímku Americký gangster, ukazuje režisér Ridley Scott jako příklad naplnění amerického snu. Natočil o něm solidní film - to znamená vůbec ne špatný, ale postrádající rysy velikosti.

Muž, který pochází z nuzných poměrů, se usilovnou prací propracuje až do blízkosti vrcholu velké obchodní organizace. Když přijde jeho šance, dokáže ji naplno využít. Uspěje především díky tomu, že si osvojil mnohé podnikatelské a vůbec buržoazní ctnosti - snaží se nabídnout co nejlepší produkt za co nejvýhodnější cenu a je také ochoten hodně riskovat. Neokrádá svoje zákazníky ani obchodní partnery, i když dosáhne velkého bohatství. Ve srovnání se sobě rovnými žije vcelku neokázale, nepodléhá neřestem, lpí na rodině, chodí slušně oblečen, dělá radost mamince. Kdyby Frank Lucas (Denzel Washington) obchodoval s něčím jiným než s heroinem, mohl se jeho životní příběh stát námětem pro mnohou motivační příručku, v níž by adepti úspěchu hledali inspiraci. Jako velkoobchodník s narkotiky je spíš než zosobnění čítankového kapitalistického ideálu ironickým komentářem k němu. Takový byl asi i záměr autorů, kteří podle některých ohlasů filmového Franka Lucase oproti tomu skutečnému dost vypulírovali. Ten byl podle pamětníků gangsterem přece jen o dost konvenčnějším.

Lucasovi se v první polovině sedmdesátých let podařilo ovládnout obchod s heroinem v newyorském Harlemu. Mimo jiné proto, že ho dokázal dobře a efektivně zorganizovat a že přišel s originální ideou - obešel prostředníky a nakupoval přímo u zdroje. Málokterému Američanovi se válka ve Vietnamu hodila tolik jako jemu (poněkud morbidní volbu přepravy narkotik autoři odhalí až v závěru snímku). Americký gangster líčí Lucasův příběh od skromných počátků, kdy byl osobním strážcem prvního „krále" Harlemu Bumpyho Johnstona (známého z několika starších gangsterek včetně Coppolova filmu Cotton Club), přes vzestup až k pádu, který Lucasovi přivodil vytrvalý policista Richie Roberts (Russell Crowe).

Možná s větší péčí než Lucasův život ukazují autoři jeho dobu: do perfektně rekonstruovaných interiérů a exteriérů doléhají ozvěny zpráv z velkého světa - od války přes ropnou krizi po aféru Watergate. Důležitou úlohu v příběhu hraje i legendární boxerské utkání mezi Joem Frazierem a Muhammadem Alim. Velkou předností režiséra Ridleyho Scotta vždycky byla schopnost velice plasticky vykreslit prostředí (loď Nostromo ve Vetřelci, Los Angeles budoucnosti v Blade Runner, Mogadišu ve snímku Černý jestřáb sestřelen). S podobnou invencí ukazuje New York sedmdesátých let (doba od současnosti vzdálená stejně jako třicátá léta od roku, kdy George Roy Hill natočil Podraz). V Americkém gangsterovi pulsuje v harlemských ulicích nenaaranžovaně působící život, gangsterské kluby i policejní úřadovny mají ve Scottově filmu patinu místa dlouhodobě užívaného lidmi, není v nich stopa po sterilitě ateliérové stavby. Prostředí se stává plnoprávnou postavou snímku, neslouží jenom jako pozadí pro osudy protagonistů. Přesto v sobě má Americký gangster cosi distancovaného, svět, který autoři vytvořili, jaksi zůstává na plátně, místo aby člověka obklopil, vtáhl do sebe. Možná k tomu přispěla volba tlumenější barevnosti, možná trochu fádně „dramatická" a chladná hudba, která se někdy těžko snáší s bujnou vitalitou zobrazovaného. Především však všem těm propracovaným obrazům chybí nějaká jednotící linie. Americký gangster tak působí spíš jako výpravné leporelo, jako neobyčejně dobře připravená expozice v muzeu organizovaného zločinu.

V těch nejlepších gangsterkách přitom jde ještě o něco jiného než o zachycení kriminálních praktik a jejich dobových souvislostí: ukazují nějaký dramatický konflikt vyplývající z elementárních emocí a situací (láska, zrada, rodinné vazby, střet loajalit) a způsob, jímž do nich vstupuje vše prostupující a často i korumpující síla zločinu. Tvůrcům Amerického gangstera jako kdyby na drama nezbýval čas. Frank Lucas rozjede svůj obchod a daří se mu, dokud ho Roberts nedostane. Kromě jednoho policisty, s nímž se setká až v samém závěru, nemá jasného protivníka (konkurenta, systém - nebo třeba i sebe samého, svou „temnou stranu"). O velkých schopnostech tvůrců svědčí, že navzdory téhle díře v dramatické konstrukci je možné dvouapůlhodinový film se zájmem sledovat. Velkou zásluhu na tom mají představitelé hlavních rolí. Denzelovi Washingtonovi se podařilo jakousi „nedopečenost" postavy Franka Lucase alespoň zčásti kompenzovat. Potvrzuje, že jako jeden z mála současných slavných herců je skutečnou hvězdou, která je schopna proměnit záběr jenom tím, že v něm prostě je. Jeho projev má váhu a intenzitu, přitom je prost všech manýr, charakteristických pro otravné „herecké koncerty". Kamera ho miluje a on zároveň dokáže s velkou uvolněností předstírat, že o ní vůbec neví. V ještě těžší pozici byl představitel detektiva Robertse Rusell Crowe (nejen proto, že pozornost od jeho výkonu téměř neustále odvádí nenápadně příšerný zástřih). Robertse totiž autoři pojali jako postavu skrznaskrz konvenčně - zajímavý motiv jeho izolace mezi zkorumpovanými kolegy (Roberts si zničil reputaci tím, že odevzdal milion dolarů, který při akci objevil) potlačují na úkor obligátních scének z rozvráceného rodinného života. Díky Croweovi je však relativně snadné se přes tuhle výplň přenést. Emocionálním vrcholem snímku je krátký rozhovor těch dvou, velmi věcný a podbarvený nevyslovenou úctou. Není se jí co divit. Ve světě, kde si policajti i kriminálníci jakoby jen hráli, brali tihle dva - snad jako jediní- svoje gangsterství i svoje policajtství s plnou vážností.

Americký gangster (USA 2007). Režie Ridley Scott, scénář Steve Zaillian, kamera Harris Savides, hrají Denzel Washington, Russell Crowe a další.

Foto: www.outnov.ch