Pátečník Jaromíra Slomka
Klobouk dolů

"Školáče, malé školáče/ otvírá atlas,/ větší než je samo./ Malinkým prstem/ v mapě zaloví./ Jak je tu všechno/ krásně zmalováno!" veršoval Josef Kainar v letech, kdy našel zalíbení ve stalinismu. Teď na jeho slova skoro dochází.

Akademický atlas českých dějin, o jehož vydání už TÝDEN.CZ informoval agenturní zprávou, svým názvem působí skoro odtažitě, ba nemastně neslaně (za to možná může čtvrtý a pátý význam slova "akademický", jak nám je podává Slovník spisovného jazyka českého: "4. učený, chladný, střízlivý: virtuózní, ale chladná a-á kresba; lidsky vřelý, nikoli bezvadný a. projev řečníka 5. jsoucí bez zřetele k praxi, jen teoretický: a-á debata; a-é teoretizování"), a přece jde o knihu opravdu velkou, nejen rozměry (295 × 420 mm), hmotností (5 kg) či počtem stran (XXVIII + 559), nýbrž velkorysostí i suverenitou koncepce a kvalitou zpracování - díky Studiu Marvil a tiskárně T. A. PRINT též typografického a knihařského (nové knihy vázané v plátně jsou dnes už docela vzácným úkazem, tady se naštěstí nešetřilo na ničem). Setkání s takovýmto dílem je jedinečné a nezapomenutelné. Nakladatelství Academia se zase jednou vytáhlo. A hodně vysoko.

Ruku na srdce, není to příručka pro každého, na to je příliš drahá, rozsáhlá a detailní, zkrátka "zbytná" (zajisté by si ji však měla pořídit každá školní knihovna usilující o duchovní povznesení pedagogického sboru, o žácích a studentech nemluvě), přesto už teď lze říci, že je to opus fundamentální - podobně jako byl v 19. století Jungmannův Slovník česko-německý, na přelomu 19. a 20. století Ottův slovník naučný, ve 20. století Příruční slovník jazyka českého či docela nedávno Český jazykový atlas. Pro všechny, kteří na něj kdy budou navazovat, titul zásadní, nepominutelný.

Nutno říct, že toto kolektivní dílo, jímž svou vizitku předkládá Historický ústav AV ČR a katedra geomatiky Fakulty stavební ČVUT, dvě pracoviště personifikovaná Evou Semotanovou a Jiřím Cajthamlem, není pouhý soubor map, nýbrž mapami bohatě až marnotratně ilustrovaný výklad našich dějin - rozumí se výklad historie území dnešní České republiky, a to od knížete Marobuda až po Václava Havla. To vše v pěti kapitolách nestejného rozsahu: I. České země v pravěku, II. Středověk ("Dodnes není úplně jasné, kdy přesně a jakým způsobem obsadili první Slované území Čech a Moravy"), III. Raný novověk, IV. Novověk, V. Moderní dějiny. Mapy jsou doprovozeny grafy, kartogramy, fotografiemi, často leteckými, schématy bitev, reprodukcemi maleb, rytin, kreseb...

Dějiny jsou podány v širším pojetí než politickém: ovšemže sledujeme hlavně proměňující se hranici státního útvaru, ale to je jen východisko. Do map se tu promítají dějiny církevní i školské, dějiny dopravy, urbanizace, peněžnictví, ale třeba i divadelního života. Atd. Nejmilejší jsou čtenářské objevy map neočekávaných, tedy takových, na jaké člověk ani nepomyslí, například II.18 Osídlení středního Povltaví ve světle místních jmen (míněna jsou toponyma Újezd, Týnec či Lhota). Jednou z kuriozit je mapa č. III.6 nazvaná Cesta krajského posla Znojemským krajem v šedesátých letech 18. století. Díky autorům opakovaně překračujeme státní hranice, jednou se přeneseme i za oceán a užasneme nad mapou č. IV.49b Čeští vystěhovalci ve Spojených státech amerických (1910) - zde je celkový počet Čechů žijících tehdy v USA (539 396) rozdělen mezi Iowu, Nebrasku, Texas atd.

Veledílo bez připomínek? Skoro. Genitiv "Brd" je tu nepochopitelně zkomolen ("v okrajové části Brdů", s. 58), správný dnes není ani tvar "v Odolena Vodě" (s. 221, má být "v Odoleně Vodě"), místo "mezi lety 1948-1990" (s. 476, podobně i jinde) se má psát "mezi lety 1948 a 1990" atd. Fotografické portréty Karla Kramáře a T. G. Masaryka snad stačilo zařadit jednou, na mnoho rovněž velkých "synů a dcer národa" se nedostalo (jmenovaní politici jsou zobrazeni na s. 304 a 316, resp. 314 a 331). Ale to jsou opravdu jen malicherné drobnosti, úžas nad Akademickým atlasem českých dějin zmenšit nemohou. Klobouk dolů!