Šťastný Jan Kaplický
15.01.2009 11:10 Glosa
Od rána bylo včera něco strašného v mrazivém vzduchu. Myšlenky a prosby se soustředily do nemocnice v Motole, k plicím Václava Havla, rána však přišla večer odjinud. Nejdřív to vypadalo jako zásah absurdity: dopoledne se člověk dočetl, že Eliška Kaplická porodila dceru Johanu, což muže jako třeba mne naplnilo radostí i tichou a přející závistí. Debilní osud večer rozhodl jinak. Otec právě narozené dcery Jan upadl na chodník v Dejvicích a již se neprobral.
Nejsem fatalista, ale mám pocit, že polovina ledna je časem, kdy si smrt v této zemi vybírá mezi nejlepšími lidmi. Před třemi lety se s životem rozžehnal pádem z okna vynikající kritik a esejista Jiří Cieslar, v polovině ledna zemřela Olga Havlová. Teď tedy Jan Kaplický.
Základní dojem z toho nebývale elegantního muže byla důstojnost a jistota, že to, co činí, má hodnotu a úroveň. Stál za svými věcmi pevně, ale bez agresivity a arogance. Podívejte se na internet, kde je záznam z jeho posledního vystoupení před pražskými radními.
Kaplický stojí vzpřímen u projektoru, znovu trpělivě popisuje a ještě jednou vykládá svůj návrh Národní knihovny, jeho hlas je snad mírně nervózní, ale ne proto, že by byl on sám nejistý, nýbrž proto, že dobře ví, že ti, před kterými stojí, mají pro něj jen tupé pohrdání. Přesto v něm v tu chvíli není ani stopa útočnosti či namyšlenosti. Myslím, že to byl člověk, který i hořkost, kterou jistě poslední roky cítil, uměl proměnit v jistou estetickou hodnotu: jeho sňatek s o mnoho mladší krásnou ženou by mohl být vnímán jako gesto umělcova vzdoru, i jako nalezení toho lepšího v této zemi.
Protože tahle země, tohle město, tedy architektova rodná Praha, se ke Kaplickému zachovala se svou příslovečnou zapšklostí. Trapná historie s jeho výjimečným návrhem Národního knihovny bude tvořit další kapitolu do dějin pražské pitvornosti. Kaplický nebyl prorok, ani spasitel, ale moderní architekt a umělec, který se po skvělé kariéře v Británii do Prahy vrátil s projektem, kterým se Praha mohla pozvednout na úroveň, o níž se mylně domnívá, že jí dosáhla. Nedosáhla a jejím odmítnutím klesá hlouběji, než byla předtím.
Jan Kaplický prožil jistě krásný a plný život, do kterého patřila i ona hořkost a střet s malostí. Věřím, že se včera celý den musel usmívat a být šťastný. Věřím, že jím zůstal až do své poslední chvíle.
Foto: Robert Sedmík
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.