Pátečník Jaromíra Slomka
Tři poznámky k Čapkovi
13.06.2014 06:06 Glosa
Ke Karlu Čapkovi lze stále vyslovovat poznámek nepočítaně, však se to taky dělá, v jeho případě dílo svého autora přežívá, zůstává, jak se říká, vděčným objektem čtenářského i badatelského zájmu, což považujeme za samozřejmé. Čas ukázal docela přesvědčivě, že Čapek byl lepší než stovky jeho současníků a následníků, spisovatelů o generaci, dvě, tři mladších, po nichž neštěkne ani literárněhistorický pes; jejich knih, často mrtvě narozených dětí, se zbavujeme tak, že jimi - a to ještě v lepším případě - smíme naplnit krabice určené původně k dálkové přepravě banánů a dnes ležící smutně před antikvariáty s cedulkou 5 Kč či Zdarma.
První poznámka. Čapkovo dílo žije v knihách a na jevišti, trochu snad i v tisku. A také v médiích jaksi substitučních. Na zvukových nosičích vycházejí (také) jeho prózy. Jde-li o četbu neupravenou, nezkrácenou, nic proti tomu. Poslouchat třeba v jedoucím automobilu Povídky z jedné kapsy může být docela příjemné, zvláště když v noci nemůžeme pozorovat krajinu. Vedle próz se však na deskách objevují i rozhlasové adaptace Čapkových dramat. Nejnověji RUR, nahrávka Čs. rozhlasu z roku 1968 (Otakar Brousek, Jaroslava Adamová, Vladimír Brabec, Jaromír Spal, Josef Patočka, Vladimír Krška, Vladimír Hlavatý, Marie Vášová, Jaromír Hanzlík a další, režie František Štěpánek, dramaturgie a rozhlasová úprava Dalibor Chalupa, hudba Zdeněk Šikola atd., vydala společnost JAZZ Music ve spolupráci s Radioservisem).
Rozhlasová hra je samostatný žánr, trochu nesmyslný, protože důvod pro popření vizuální složky, není-li to ohled na zdravotně handicapované posluchače, tedy nevidomé, vlastně neexistuje - leda by se příběh odehrával v tunelu nebo ve štole, kam nepronikne ani paprsek světla. Ale budiž, existuje dlouhá řada původních rozhlasových her a mají svou uměleckou sílu. Přestože se ve všech musí mluvit jinak než na jevišti či před kamerou, což vede, když se to neumí, ke komickým dialogům, poněkud vzdáleným skutečnosti: "Crrr... - Koho to sem čerti nesou? Boženo! Proboha, jak to vypadáš? - Myslíš, Oldřichu, tu podlitinu pod levým okem? - Ano. A co to máš na sobě? - Myslíš ty roztrhané manšestráky?" Atd. Proč však upravovat pro rozhlas to, co bylo psáno jako divadelní hra? Čapek předepsal například: "Domin, v předehře asi osmačtyřicetiletý, vysoký oholený. Fabry, rovněž oholený, plavý, vážné a jemné tváře. Dr. Gall, drobný, živý, snědý, s černým knírem. Hallemeier, ohromný, hřmotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým kartáčem vlasů. Busman, tlustý, plešatý, krátkozraký žid..." Kdo umí Busmana zahrát v rádiu? Také prostředí je autorem pečlivě vylíčeno. To vše v rozhlasové adaptaci padá pod stůl. A ovšem i veškeré scénické poznámky jako "pozpátku ve dveřích", "líbá Domina", "protahuje se", "rozevře rychle noviny"... Jistěže je zachováno to hlavní, avšak proč ne všechno? Buď hra obstojí na jevišti, jak byla napsána, a pak ať se v původní verzi hraje, nebo už je zastaralá, mnohomluvná, pomalá či jaká, potom tedy ať existuje záznam divadelní inscenace - pro školy, badatele a podivíny. Adaptovat scénické kusy pro pouhý poslech je zkrátka pošetilé.
Druhá poznámka. Slovem robot, jehož autorem je de iure Karel Čapek a de facto jeho bratr Josef (jak Karel téměř třináct let po premiéře gentlemansky přiznal), se dnes rozumí (viz Slovník spisovné češtiny) "1. -a (živ.) (pův. v dramatu K. Čapka) automat podobající se člověku a konající lidskou práci; přen. expr. člověk pracující namáhavě, bez odpočinku" a "2. -u, -a (než./živ., 4. j. i -a) stroj s činností podobnou činnosti člověka, popř. nahrazující lidskou práci v podmínkách nebezpečných zdraví". Představu stroje vyvolává i obal dvou CD, o nichž je tady řeč ("Václav Kučera Typo+") - písmena RUR vypadají jako smontovaná z prvků stavebnice Merkur. Čapek však neměl na mysli monstra plná ozubených koleček. V jeho dramatu jde o výrobu "umělých lidí", spíše o biologickou syntézu než o co jiného. Ale už se stalo, robot je stroj. Až jednou dojde na klonování lidí, bude se muset sáhnout po jiném slově než robot. Mimochodem, "robotka" (u Čapka vše s velkým R: Robot, Robotka) zůstala právě jen v RUR, nikam mimo hru nepronikla, ani do češtiny.
Třetí poznámka, už jen citát. Výrok pronesený v prvním dějství hry Dr. Gallem pouze mimochodem, asi i trochu žertem. František Čermák jej do Slovníku Karla Čapka (knižně 2007, viz oddíl Myšlenky, aforismy a výroky Karla Čapka) nepojal. Nuže: "Lidem, kteří mají ideje, by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa." Dobré, ne?
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.