Očima Martina Hekrdly
Vláda, okolnosti a mrtvoly
14.01.2014 18:00 Glosa
Je to už takový obyčej, že se drama vládnutí (vždycky je to drama) odvozuje od personálií. O čem je hra, je méně důležité než "osoby a obsazení". Kdekdo se ptá, jaký bude ten Babiš (měl někdy v salámu myš)? Jaký Bělobrádek (je to doopravdy - řečeno slušně - "černozadek")? A co Sobotka, zda ho už nic zlého na Hradě nepotká? (ale potká, je tam Satan Zeman, jenž mu - aby se neřeklo - promění život v peklo). Tak by to - ve verších (jistěže mnohem lépe) - asi psal William Shakespeare.
Prozaicky se personáliím věnují i komentátoři a pozorovatelé. Zdá se jim napínavé i to, že Bohuslavu Sobotkovi se drolí vládní sestava už nyní, kdy se kandidát ČSSD na řízení resortu práce a sociálních věcí Petr Krčál vzdal ministerské kariéry z ryze osobních důvodů. Věc veřejná, skutečné politikum, tohle není. Širší přesah má možná úvaha, že náhradník za Krčála (Vladimír Špidla) je vlastně připraven, protože práci a sociálno už kdysi šéfoval; to by ale nesměl být v nemilosti Hradu, jemuž má zatápět z pozice šéfa Sobotkových poradců, z pozice Sobotkova - lze-li to tak říci - Šloufa. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Vláda nepovládne...
Hradní okolnost je důležitá mezi všemi vnějšími okolnostmi, které předurčí relativní úspěch vládnutí po volbách 2013. Je to ovšem okolnost stále ještě velmi osobní, shakesperovsky dramatická. Fakt, že Miloš Zeman bude vyslýchat budoucí ministry (k některým má nemalé výhrady), je jistě mrzutý. Horší ale asi je, že prezident - jako by se nechumelilo - navrhl ministerské náměstky na zahraniční věci, obranu, průmysl a zemědělství právě ze seznamu členů Rusnokovy vlády (Jana Kohouta, Vlastimila Picka, Jiřího Ciencialu a Miroslava Tomana). V ruce má trumf: jeho "odborníci" pod taktovkou Jiřího Rusnoka prokazatelně zajistili čerpání z fondů Evropské unie a snížili loňský deficit o více než 19 miliard. No, neberte to, když dávají! Zeman naschvál Sobotku obkličuje.
Ta nejvýznačnější okolnost však spočívá v docela přízemních věcech, přízemních ovšem jen z hlediska takzvané vysoké politiky, jejich pučů a protipučů, hradních piklů a partajních kariér. Jde o život v podhradí v nejširším smyslu. Zatímco Andrej Babiš bude nejméně sto dní přemítat, zda vůbec lze - zjednodušme si to - centrálním nákupem toaletního papíru pro státní správu ušetřit desítky až stovky miliard, aby nebylo potřebí zvyšovat daně, většina občanů poběží po celý tento rok těsným sociálním koridorem. I v případě, že se naplní odhady letošního růstu HDP, které se pohybují od 1,3 do 2,5 procenta, nezvedne to míru nezaměstnanosti a nezabrání stagnaci, ba ani poklesu reálných mezd. Skutečné oživení musí stát na koupěschopné poptávce, k níž sražení koruny centrální bankou nepřispělo. Na této sopce bude ta "stabilní vláda" sedět.
Dobrá, jsme otevřenou ekonomikou a nejdůležitější jsou nakonec sklady, naplněné přesně podle zahraničních objednávek. Jenže Zemi dál vládnou finanční trhy. Pouze jedna jejich část - devizový trh - je největším trhem na světě; v roce 2013 (měřeno v průběhu dubna) činil jeho průměrný DENNÍ obrat 5,3 bilionů (5300 miliard) amerických dolarů. Všichni tuší, že je to bublina. A k čemu bubliny, co jich kdy bylo, spějí.
...a nedovládne?
V české politice spějeme určitě k volbám evropským, komunálním a senátním. To je závažná okolnost. Za trvající sociální frustrace obyvatelstva se tíha volebních výsledků zřejmě navalí povýtce na bedra ČSSD, strany "premiérské" a dle jména sociální. Jde zároveň o poslední ze stran tradičních, které v nejvyšším patře politiky zbyly. Lidovce Pavla Bělobrádka, specialisty - jak sám rád říká - "na svině", asi již nelze za tradiční partajníky považovat. Ještě se líbí bratru předsedovi skinheadská kapela Orlík? Vím, úlet mládí. Čo bolo, to bolo.
V době, v níž je podle agentury CVVM nejoblíbenější celebritou v očích lidu šéf Úsvitu Tomio Okamura s fortelným slovníkem láteřícího dlaždiče, lze se nadát všeho, jen ne stability. Hnutí ANO, druhý nestandardní produkt české politiky (v čele s Babišem coby druhým nejoblíbenějším politikem v zemi), může být výsledky všech tří voleb - a všech průzkumů veřejného mínění - motivován ke znovuotevření hry: k volbám čtvrtým, sněmovním. Třeba se Andreji Babišovi prostě nebude chtít kápnout božskou, že centrální nákupčí a nelítostní biřicové k výběru daní na rozpočtovou únosnost, natož prorůstové páky, zdaleka nestačí. Třeba bude chtít reagovat na nespokojenost zdola (vede přece "Akci nepokojených občanů").
Jedno je jisté: na konci bude mrtvol jako v renesanční tragédii. Shakespeare hadr. Pokrok lidstva se u nás, doufejme, projeví v tom, že půjde jen o mrtvoly metaforické, politické. O živé "ostatky" politiků jen zcela "odvařených", nikoli zavřených nebo mrtvých. Což by nakonec mohla být ta nejvýznamnější okolnost vládnutí, které nás čeká.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.