Michal Pěchouček svlékl kluky do pyžama. Po večerce

Nová výstava Michala Pěchoučka (1973), držitele ceny Chalupeckého z roku 2003, kterou připravil pro kabinet kresby a grafiky Galerie výtvarného umění v Chebu, se jmenuje Večerka. Jak je u něj zvykem, název je to minimálně dvojsmyslný.

On sám ve svém katalogovém textu připomíná hvězdu (myslí večernici), ale skrze anglický překlad Time for Bed, význam zužuje na signál k nucenému odchodu na lůžko, který je typický pro internáty nebo kasárna. Jenže tak jednoduché to není.

Pěchouček představuje novou sérii realistických obrazů vytvořených velmi svéráznou kombinovanou technikou. Jde o kresbu tužkou a bílou pastelkou na plátno, doplněnou strojově našitými textiliemi, konkrétně ručníky a částmi spacího úboru. Výstava tak nečekaně rozšiřuje běžné dimenze kresebného vyjádření, protože Pěchouček „kreslí" také liniemi švů a grafikou vzorku použitých látek, který většinou tvoří pruhy a čtvercové rastry.

Dvoumetrové formáty bez výjimky zobrazují zjemnělé, lehce unylé polonahé mladíky v pyžamu. Jejich životnou plasticitu občas ještě zvýší jemná vycpávka filcem nebo vatou do nízkého reliéfu. Obnažení hoši zjevně, skoro po ženském způsobu pózují a vyvolávají otevřené erotizující napětí. To někdy ještě zdůrazňují jejich gesta či polohy, které sem tam odkazují k notoricky známým reprodukcím, vyšitým ve volném prostoru nad nimi (např. Jan Zrzavý: Kleopatra). Těžko předpokládat, že by autor a konkrétní obraz Pěchouček zvolil náhodou. Podobné to bude i s Kouzelníkem Františka Tichého.

Další významová vrstva se odkryje, když se člověk vrátí k tématu Večernice, tedy planetě Venuši od pradávna ztělesnění bohyně krásy a smyslné lásky. Často jde o pouhé synonymum pro (ženský) akt. Venuše obvykle zaujímá četné ustálené pozice nejen vestoje ale i vleže, rukama se cudně zakrývá. Jedním z nejčastějších zpodobení je Venušina toaleta. Styčných bodů s Pěchoučkovými obrazy víc než dost. On sám sice píše, že terorizující večerka-signál je temnější sestrou večernice, ale opak je pravdou. Večer ohlašuje přicházející noční tmu, proto bývá večernice symbolem Lucifera.

Pěchoučkovým hostem je na výstavě student Kokoliova grafického ateliéru z pražské AVU a jeden z Pěchoučkových modelů Ondřej Roubík. Ten se představuje šesticí obrazů. Drobné figurální oleje na plátně jsou našité na dalším plátně a minimálně technicky trochu komunikují s těmi Pěchoučkovými. Jsou na nich pózující postavy jednotlivé nebo ve dvojicích. Stylem se blíží lehce toporným ateliérovým fotografiím z přelomu 19. a 20. století. Instalace je zajímavá - obrazy nevisí na zdi, ale jsou opřené na místech vitrin, takže trochu připomínají kreslicí stoly. Před dvěma z nich stojí staré erární židle.

Expozice je silná a působivá. Skoro scénografickým způsobem využívá architektury galerie, takže dosahuje efektu zdařilé prostorové instalace. Pěchouček z ní opět vychází jako lehce obsesní, ale na sto procent originální autor, který umí překvapit. Třeba skrytou otevřeností, nebo otevřenou skrytostí. A Roubík mu ostudu rozhodně nedělá.

Michal Pěchouček: Večerka, GVU v Chebu, kabinet kresby a grafiky, do 15. listopadu

Foto: GVU Cheb a Jan Zatorsky