Vznikla jako odpověď na potřebu převážet velké množství věcí.

Zjednodušeně řečeno jde o dodávky uzpůsobené pro přepravu většího množství lidí. (Není náhoda, že z dodávek vznikla některá MPV, jako VW Caddy Life nebo Peugeot Partner.) Charakterizuje je vysoká dvouprostorová karoserie, některá MPV mají praktické posuvné dveře a neměl by v nich chybět inteligentní systém sklápění sedaček. Ta větší zpravidla nabízejí místo pro sedm či osm pasažérů.

ČTĚTE TAKÉ: Britský kritik pochválil Škodu Roomster

Mezi výhody MPV patří velikost zavazadlového prostoru. Nevýhody představuje vše ostatní. Volné místo nad hlavami pasažérů zůstává většinou nevyužito (kritici je kvůli tomu označují za monstrózní přepravníky vzduchu), vyšší stavba karoserie znamená citlivost na boční vítr, horší aerodynamika škodí spotřebě a krabicoidní tvary nepomáhají ovladatelnosti ani dobrému manévrování ve městě.

MPV se objevují ve všech velikostech od malých aut (Renault Modus) přes střední (Citroen C4 Picasso) až po velká (Ford Galaxy). Až na výjimky teprve v kategorii těch největších jejich existence dostává smysl, jelikož slouží jako minibusy. Coby rodinná auta jsou určena jen pro velmi specifické zákazníky.

Velkoprostorové vozy představují samostatnou kategorii i z pohledu členění karosářských variant. Na rozdíl od prakticky všech ostatních aut mají totiž jednoprostorovou karoserii – znamená to, že motor sdílí společný prostor s posádkou a zavazadly. Z kabiny to samozřejmě nepoznáte, jde jen o to, že pohonnému ústrojí nenáleží v karoserii samostatný „box“. Mimo tržní kategorii MPV se jednoprostorové karoserie prakticky nevyskytují, ale existuje jedna důležitá výjimka – Mercedes-Benz třídy A.

Prvním evropským MPV byl Renault Espace z roku 1984, v Americe položil základy této kategorie Dodge Caravan – shodou okolností téhož roku.

Foto: Ford, Škoda Auto, Renault